NEOBVYKLÉ SLOVO
Nedávno mi dal Duch svatý neobvyklé slovo, takové, jaké jsem nechtěl slyšet! Řekl: „Jsi svázán velmi omezenou vizí Pánova oceánu něžného a milujícího soucitu. Hodně jsi trpěl vinou, odsouzením a strachem, protože jsi nedovolil Duchu svatému, aby zjevil, jak je rozsáhlá má odpouštějící, uzdravující a usmiřující milost. Neznáš mě v mé něžnosti!“
Bůh mi ukázal, že toto je kořenem mnohého vzdávání se a odpadání. Když udeří hřích – když vejde Satan jako povodeň, když upadnete do nějakého starého zvyku či hříchu – ďábel vytvoří zajetí. Nejprve vás zaplaví vina, potom se vaše srdce naplní strachem. Vaši duši přemůže pocit naprostého selhání a bezradnosti. Tehdy většina věřících začne postrádat milost - protože je jejich pohled na Boží slitování tak omezený.
Satan k tobě přijde a říká: „Dostal ses na svou nejzazší mez. Čas od času vyznáváš svůj hřích. Neexistuje žádný způsob, jak by ti Bůh teď odpustil, protože jsi zhřešil proti světlu. Pokud se vrátíš a vyznáš ho ještě jednou, budeš se obracet a hřešit pořád dokola. Tak to vzdej!“
Ďábel nechce, abys viděl Boží oceán slitování; chce, abys viděl jen úzký pramínek! Kvůli naší neznalosti odpouštějící a navracující moci Kristovy lásky jsme zničeni. Postrádáme pro sebe milost, protože jsme příšerně svázáni omezenou vizí. Naše oči nebyly ještě otevřeny, aby viděly tu nekončící milost našeho něžného Otce! Jsme natolik spoutáni falešným a omezeným pohledem na jeho milost, že se nám zdá téměř nemožné věřit tomu - či přijmout to -, co říká Jakub: „Vždyť Pán je plný soucitu a slitování“ (Jakub 5:11).
Tento verš znamená, že „Bůh je snadno zdrcen našimi problémy a bolestmi. Cítí naši bolest i naše selhání a je k nám laskavý a milosrdný. Miloval nás, i když jsme byli jeho nepřáteli. I když mu ublížíme, je rychlý nám pomoci, nás obnovit a odpustit nám.“
Slovo slitování znamená „laskavé a milosrdné zacházení s provinilcem, nakolik jen je dotyčný schopen.“ Bůh má moc nás zatratit do pekla pokaždé, když zhřešíme; má nás ve své moci a může si s námi dělat, co se mu zlíbí. A jeho něžné srdce těší být milosrdný, milující a laskavý k těm, kteří nejvíce selhali.
Bůh mi ukázal, že toto je kořenem mnohého vzdávání se a odpadání. Když udeří hřích – když vejde Satan jako povodeň, když upadnete do nějakého starého zvyku či hříchu – ďábel vytvoří zajetí. Nejprve vás zaplaví vina, potom se vaše srdce naplní strachem. Vaši duši přemůže pocit naprostého selhání a bezradnosti. Tehdy většina věřících začne postrádat milost - protože je jejich pohled na Boží slitování tak omezený.
Satan k tobě přijde a říká: „Dostal ses na svou nejzazší mez. Čas od času vyznáváš svůj hřích. Neexistuje žádný způsob, jak by ti Bůh teď odpustil, protože jsi zhřešil proti světlu. Pokud se vrátíš a vyznáš ho ještě jednou, budeš se obracet a hřešit pořád dokola. Tak to vzdej!“
Ďábel nechce, abys viděl Boží oceán slitování; chce, abys viděl jen úzký pramínek! Kvůli naší neznalosti odpouštějící a navracující moci Kristovy lásky jsme zničeni. Postrádáme pro sebe milost, protože jsme příšerně svázáni omezenou vizí. Naše oči nebyly ještě otevřeny, aby viděly tu nekončící milost našeho něžného Otce! Jsme natolik spoutáni falešným a omezeným pohledem na jeho milost, že se nám zdá téměř nemožné věřit tomu - či přijmout to -, co říká Jakub: „Vždyť Pán je plný soucitu a slitování“ (Jakub 5:11).
Tento verš znamená, že „Bůh je snadno zdrcen našimi problémy a bolestmi. Cítí naši bolest i naše selhání a je k nám laskavý a milosrdný. Miloval nás, i když jsme byli jeho nepřáteli. I když mu ublížíme, je rychlý nám pomoci, nás obnovit a odpustit nám.“
Slovo slitování znamená „laskavé a milosrdné zacházení s provinilcem, nakolik jen je dotyčný schopen.“ Bůh má moc nás zatratit do pekla pokaždé, když zhřešíme; má nás ve své moci a může si s námi dělat, co se mu zlíbí. A jeho něžné srdce těší být milosrdný, milující a laskavý k těm, kteří nejvíce selhali.