úterý 5. března 2013

UHASIT OHEŇ

Blízký přítel mi po telefonu řekl něco, co mě úplně vyvedlo z míry. Cítil jsem hořkost a byl jsem naštvaný. Okamžitě jsem mu nezavěsil, ale rychle jsem hovor ukončil a on věděl, že jsem byl pěkně vytočený.

Ten rozhovor ve mně vyvolal oheň, byl jsem znepokojený, zraněný, a rozrušený. Hněv, rozhořčení a smutek se začal mnou rozlévat. Začal jsem z toho mít smíšené pocity.

Chodil jsem kolem mého studia bible. Snažil jsem se modlit, ale byl jsem tak neklidný a rozrušený a jen obtížně jsem se mohl soustředit na Pána. Modlil jsem se: "Bože, můj blízký přítel mě tak rozhodil a nebyl pro to žádný důvod. Musel to být ďábel, snaží se mě vyprovokovat. Nemám to poslouchat, že! "Dovolil jsem těm myšlenkám, aby ve mě hodinu bublaly. Nakonec jsem došel k bodu varu a vykřikl: "Pane, jsem z toho opravdu naštvaný!"

Právě tehdy, jsem slyšel ten tichý, jemný Boží hlas, říkající: "Davide, právě jsem ten oheň zahasil. Dusíš se ve vlastní šťávě ukřivděnosti, hněvu a nenávisti. Protože jsi byl hluboce zraněn, ale to co děláš je nebezpečné a neodvažuj se pokračovat. "

Naučil jsem se už dávno, že když Duch svatý mluví, vyplatí se naslouchat. Na místě jsem činil pokání a prosil o odpuštění. Pak jsem si sedl a začal přemýšlet: "Co to bylo, to co mě tak vyprovokovalo? A proč to tak ve mě stále vřelo? Nemůžu zůstat naštvaný na svého přítele. Tak dlouho jsme si byli blízcí. Vím, že mu odpustím. Proč jsem tak naštvaný? "

Najednou, mi to došlo. To, že to ve mně vřelo, nebyl důsledek toho zraňujícího rozhovoru. Byl jsem naštvaný, protože jsem dovolil, abych se snadno nechal vyprovokovat. Byl jsem rozrušený a rozhněvaný na sebe, protože jsem opět rychle vklouzl zpět do starého zvyku. Zvyku o kterém jsem si myslel, že jsem nad ním již zvítězil.

Nejrychlejší způsob, jak "uhasit plamen", je věřit v Kristova odpuštění. A On je připraven odpustit za všech okolností. "Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný, velice miluješ ty, kdo tě vzývají! " (Žalm 86,5)