pondělí 4. března 2013

OPRAVDOVÁ SPRAVEDLNOST by Gary Wilkerson

Každý následovník Ježíše má ve svém srdci určitý hlad. Je jím vášnivá touha být před Bohem svatý – svobodný od hříchu, zvítězit nad tělesností, být před Pánem čistý a bez poskvrny.

Duch svatý vlastně sází tuto touhu – vrozenou touhu po bezúhonném životě – do srdcí každé lidské bytosti. Lidé všech náboženství, a dokonce i lidé bez jakéhokoli náboženství, jsou motivováni, aby žili dobře, dělali správné věci, milovali druhé, byli těmi nejlepšími lidmi, jakými mohou být. Někteří samozřejmě před touto touhou utečou a dělají opačné věci, stále si však jsou vědomi nějaké hluboké touhy dělat správné věci.

Ovšem, že všichni tuto touhu nenaplňujeme kvůli naší hříšné přirozenosti. Nevěřícím může duch tohoto světa zatemnit mysl, co se týče smyslu pro spravedlnost. Věřící mohou mít zdrceného ducha, že selhali v tomto způsobu života, který vzdává čest Bohu.

Tato touha žít správně se skrývá pod slovem spravedlnost. Znamená být v právu, když staneme před Bohem – žít se správnými motivy, emocemi a chováním – a budovat si správný vztah k jeho záměrům.

Abychom byli opravdově spravedliví, musíme vědět, co to znamená a co to neznamená. Znamená spravedlnost správné chování? Nikoli, můžeš dělat správné věci a přitom mít špatné pohnutky. Někteří křesťané dělají správné věci, jsou však motivováni duchem farizeů. Navenek je jejich chování správné, ale uvnitř jsou „mrtvými lidskými kostmi.“ Je snad spravedlnost touhou nebo vůlí být spravedlivý? Nikoli, mnoho lidí vyhledává spravedlnost s velkým nadšením, avšak selžou, když jí mají dosáhnout.

Bible popisuje naši spravedlnost dvěma slovy: ospravedlnění a posvěcení. Jakožto křesťané potřebujeme v našich životech obojí. První slovo ukazuje na náš postoj, nebo chcete-li správné postavení, před Bohem. To druhé popisuje naši cestu s Bohem, náš přetrvávající vztah k němu.

Nejsme-li ospravedlněni, nikdy nemůžeme být spravedliví. Můžeme činit dobře a trávit hodiny na modlitbách, ale tyto věci nás neučiní spravedlivými. To proto, že ospravedlnění souvisí s konáním věcí přesně. Abychom toho dosáhli, musí být zjeven Boží hněv proti hříchu. Musí být zaplacena pokuta za naše hříchy, aby je Bůh mohl omilostnit.

Všichni víme, že Ježíš tuto platbu (či smíření) za náš hřích zaplatil. Jeho oběť na kříži uhasila Boží hněv nad naším hříchem. Náš Spasitel uspokojil každý požadavek, abychom byli Hospodinem cele přijati a stáli před ním jednou provždy jako spravedliví.