pátek 8. března 2013

PŘINÁŠET BOHU TO NEJLEPŠÍ

Ve Starém Zákoně lidé nepřišli k oltáři s beránkem, který by byl s vadou, anebo slepý či chromý. Museli přinášet Hospodinu to nejlepší.

Kdy přicházíš k Pánu s modlitbou? Je to ve tvém nejlepším čase, v době kdy jsi zcela probuzen? Nebo spíše přicházíš k Bohu ráno, aby ses modlil za svaté věci se svou myslí plnou úkolů, které mají být ten den vykonány? Nebo k němu přicházíš unavený po těžkém dnu a vlečeš se do jeho přítomnosti?

Milovaný, tvá mysl a srdce musí být tam, kde jsou tvé rty! Izajáš hovořil o druhu zápalných obětí, které „dojdou zalíbení na mém oltáři a můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy“ (Izajáš 56:7, B21). Ti, kdo přinášejí přijatelné oběti, jsou těmi, kdo „se k Hospodinu připojují, aby mu sloužili, aby Hospodinovo jméno milovali a byli mu služebníky“ (verš 6).

Tato přijatelná oběť položená na Boží oltář není chromou, málo horlivou a ospalou obětí, povinnou obětí na poslední chvíli. Spíše vychází ze srdce, které je stravováno láskou k Ježíši a které neustále volá: „Bože, chci jít dnes za tebou, abych tě poznal. Chci z tebe více!“

Hospodin říká o těch, kdo přinášejí takové oběti: „Ty všechny přivedu na horu své svatosti a oblažím je ve svém domě modlitby“ (verš 7). On uslyší naše modlitby a přivede nás na místo svatosti, radosti a moci!

„Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají“ (Žalm 119:2, B21).

Jakmile si osvojíš modlitební návyk a odstraníš veškeré rozptylování, Bůh bude toužit, abys ho hledal celým svým srdcem: „Budeš-li jej hledat celým svým srdcem a celou svou duší, najdeš ho“ (Deuteronomium 4:29, B21).