JEHO POKLADY NEVYČÍSLITELNÉ HODNOTY
Bůh se rozhodl, že své cíle zde na Zemi uskuteční prostřednictvím slabých lidí.
Veliký prorok Izajáš byl člověkem jako my ostatní. David, muž podle Božího srdce, byl vraždící cizoložník, který neměl morální právo na žádné z Božích požehnání. Petr zapřel samého nebeského Pána – zatratil toho, který ho nejvíce miloval. Abraham, otec národů, žil ve lži, když použil svou manželku jako zástavu na zachránění vlastního života. Jákob se spikl proti otci. Adam a Eva přeměnili dokonalou manželskou úmluvu v noční můru. Šalomoun, nejmoudřejší člověk na zemi, udělal jedny z nejhloupějších věcí v historii lidstva. Josef se posmíval svým bratrům s téměř dětinskou radostí – dokud se to neobrátilo proti němu. Jonáš opovrhnul Boží milostí k lidem činícím pokání a chtěl vidět celé město v plamenech, aby se vyplnilo jeho proroctví. Lot nabídl své dvě nevinné dcery davu šílených Sodomitů.
Ten seznam pokračuje dál a dál – lidé, kteří milovali Hospodina a které si Bůh mocně používal, téměř padli kvůli své slabosti. Přesto byl Hospodin stále zde a říkal: „Já jsem tě povolal, já budu s tebou. Naplním svou vůli bez ohledu na cokoliv.“
Jedním z nejpovzbudivějších veršů v Bibli je 2. Korintským 4,7: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“ Poté Pavel dále popisuje tyto pozemské nádoby – umírající lidé, utrápení, nechápající, pronásledovaní, zdeptaní. Přesto se však nikdy nevzdali. Tito lidé, které si Bůh používá, neustále sténají pod břemenem svých těl a s úzkostí čekají, až budou oděni do nových.
Hospodin se vysmívá lidské síle. Směje se našim sobeckým snahám o to být dobří. Nikdy nepoužívá urozené ani mocné, místo toho si používá slabé věci tohoto světa, aby moudré zahanbil.
„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem“ (1. Korintským 1,26-29).
Bůh dává své nesmírně cenné poklady do pozemských nádob, protože ho těší dělat nemožné věci.
Veliký prorok Izajáš byl člověkem jako my ostatní. David, muž podle Božího srdce, byl vraždící cizoložník, který neměl morální právo na žádné z Božích požehnání. Petr zapřel samého nebeského Pána – zatratil toho, který ho nejvíce miloval. Abraham, otec národů, žil ve lži, když použil svou manželku jako zástavu na zachránění vlastního života. Jákob se spikl proti otci. Adam a Eva přeměnili dokonalou manželskou úmluvu v noční můru. Šalomoun, nejmoudřejší člověk na zemi, udělal jedny z nejhloupějších věcí v historii lidstva. Josef se posmíval svým bratrům s téměř dětinskou radostí – dokud se to neobrátilo proti němu. Jonáš opovrhnul Boží milostí k lidem činícím pokání a chtěl vidět celé město v plamenech, aby se vyplnilo jeho proroctví. Lot nabídl své dvě nevinné dcery davu šílených Sodomitů.
Ten seznam pokračuje dál a dál – lidé, kteří milovali Hospodina a které si Bůh mocně používal, téměř padli kvůli své slabosti. Přesto byl Hospodin stále zde a říkal: „Já jsem tě povolal, já budu s tebou. Naplním svou vůli bez ohledu na cokoliv.“
Jedním z nejpovzbudivějších veršů v Bibli je 2. Korintským 4,7: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“ Poté Pavel dále popisuje tyto pozemské nádoby – umírající lidé, utrápení, nechápající, pronásledovaní, zdeptaní. Přesto se však nikdy nevzdali. Tito lidé, které si Bůh používá, neustále sténají pod břemenem svých těl a s úzkostí čekají, až budou oděni do nových.
Hospodin se vysmívá lidské síle. Směje se našim sobeckým snahám o to být dobří. Nikdy nepoužívá urozené ani mocné, místo toho si používá slabé věci tohoto světa, aby moudré zahanbil.
„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem“ (1. Korintským 1,26-29).
Bůh dává své nesmírně cenné poklady do pozemských nádob, protože ho těší dělat nemožné věci.