„KRISTUS VÍTĚZ“ by Gary Wilkerson
„Kristus vítěz“ je latinský výraz, který používali dřívější církevní otcové k vylíčení Ježíše a Jeho vykoupení. Zhruba přeloženo to znamená, že „naše vítězství není v nás, ale v Kristu.“ Pokud porazíme nepřítele, u kterého je pravděpodobnost padesát na padesát, myslíme si: „Tu bitvu jsem vyhrál.“ Ale pokud by náš nepřítel byl jednou tak vysoký; pokud by se po tom, co jsme mu pohrozili, vrátil ještě silnější; pokud bychom vyčerpali všechny zbývající možnosti; pokud bychom složili ruce do klína a pronesli: „To nezvládnu“, pak nám Bůh odpovídá: „Ted´ tě mám přesně tam, kde jsem tě chtěl mít.“
Starozákonní příběhy jsou obvykle představovány dětem spíše jako mravní poučení, než jako duchovní pravdy. Například lekce z Jonáše povětšinou bývá: „Pokud neuposlechneš Boha, dostaneš se do mnohem větších potíží.“
Většina z nás se setkala s příběhem Davida a Goliáše v nedělní školičce a ponaučením bylo -„Buď statečný a odvážný.“ Problém s touto interpretací Davidova příběhu je ten, že učíme naše děti, aby udělali něco, čeho nejsou schopné. Žádný izraelský voják by nepřežil souboj jeden na jednoho s Goliášem. Ani ten nejstatečnější muž by to nezvládl.
Podobně je tomu i když procházíme duchovním bojem, pouze statečnost a odvaha nestačí. David si byl vědom toho, že pro Goliášem není žádným soupeřem. Ve skutečnosti nebyl ještě ani vojákem, protože byl příliš mladý. Když se David objevil na frontě, byl vyzbrojen pouze chlebem a sýrem pro své bratry. Jediný rozdíl byl v tom, že David věděl, že tato bitva nebyla jeho, ale Boží. Když uslyšel Goliášovy posměšky, prohlásil:
„Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu … Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“ (1. Samuelova 17:46-47).
Duchovní vítězství není nikdy naše vlastní, pochází od našeho vysvoboditele. V tomto příběhu ztotožnuje David našeho zachránce Krista. Skrze každou úzkost a beznaděj prochází s autoritou, které žádný démon nedokáže čelit. Goliáš toho dne neměl žádnou šanci, a to z jednoho jediného důvodu - byla to Pánova bitva.
Starozákonní příběhy jsou obvykle představovány dětem spíše jako mravní poučení, než jako duchovní pravdy. Například lekce z Jonáše povětšinou bývá: „Pokud neuposlechneš Boha, dostaneš se do mnohem větších potíží.“
Většina z nás se setkala s příběhem Davida a Goliáše v nedělní školičce a ponaučením bylo -„Buď statečný a odvážný.“ Problém s touto interpretací Davidova příběhu je ten, že učíme naše děti, aby udělali něco, čeho nejsou schopné. Žádný izraelský voják by nepřežil souboj jeden na jednoho s Goliášem. Ani ten nejstatečnější muž by to nezvládl.
Podobně je tomu i když procházíme duchovním bojem, pouze statečnost a odvaha nestačí. David si byl vědom toho, že pro Goliášem není žádným soupeřem. Ve skutečnosti nebyl ještě ani vojákem, protože byl příliš mladý. Když se David objevil na frontě, byl vyzbrojen pouze chlebem a sýrem pro své bratry. Jediný rozdíl byl v tom, že David věděl, že tato bitva nebyla jeho, ale Boží. Když uslyšel Goliášovy posměšky, prohlásil:
„Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu … Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“ (1. Samuelova 17:46-47).
Duchovní vítězství není nikdy naše vlastní, pochází od našeho vysvoboditele. V tomto příběhu ztotožnuje David našeho zachránce Krista. Skrze každou úzkost a beznaděj prochází s autoritou, které žádný démon nedokáže čelit. Goliáš toho dne neměl žádnou šanci, a to z jednoho jediného důvodu - byla to Pánova bitva.