VÍRA BY MĚLA MÍT DOBROU PAMĚŤ
Věřící duše poté, co se v modlitbě k Pánu zbavila břemene svého srdce, se poddává věrnosti, dobrotě a moudrosti Boží. Opravdový věřící přenechá vývoj odpovědi na Božím slitování. Věřící přijme jakoukoli Boží odpověď.
David se pilně modlil za svou domácnost, a potom všechno svěřil Bohu: „I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu“ (2. Samuel 23:5).
Ti, kteří předepisují Bohu jak a kdy má vyslyšet, vlastně Svatého Izraele omezují. Protože Bůh nepřináší odpověď k hlavním dveřím, neuvědomují si, že přichází k zadním. Důvěřují pouze konečným úsudkům a nikoli zaslíbením. Ale Bůh není svázaný časem, způsoby či prostředky, kdy a jak má odpovědět. Stále činí nesmírně a nadměrně více, než je naše žádost či pomyšlení. Odpoví zdravím anebo milostí, která je lepší než zdraví. Sešle lásku anebo něco mnohem lepšího. Vysvobodí, anebo vykoná něco mnohem většího.
Touží po tom, abychom jednoduše vložili své žádosti do Jeho mocných paží, veškerou svou starost uvrhli na Něho a šli v pokoji a nevzrušeně čekat na Jeho odpověď. Jak je tragické, že máme tak velikého Boha a tak malou víru v Něho.
Když jsi sklíčený a Satan ti šeptá do ucha, že Bůh na tebe zapomněl, zastav ho těmito slovy: „Ďáble, to nezapomněl Bůh, ale já. Já jsem zapomněl na všechna Jeho předchozí požehnání, jinak bych nyní nemohl zpochybňovat Jeho věrnost.“
Víra by měla mít dobrou paměť. Náš spěch a ukvapená slova jsou výsledkem našeho zapomínání na předchozí Boží pomoc. Měli bychom se modlit jako David: „Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích“ (Žalm 77:12-13).
David se pilně modlil za svou domácnost, a potom všechno svěřil Bohu: „I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu“ (2. Samuel 23:5).
Ti, kteří předepisují Bohu jak a kdy má vyslyšet, vlastně Svatého Izraele omezují. Protože Bůh nepřináší odpověď k hlavním dveřím, neuvědomují si, že přichází k zadním. Důvěřují pouze konečným úsudkům a nikoli zaslíbením. Ale Bůh není svázaný časem, způsoby či prostředky, kdy a jak má odpovědět. Stále činí nesmírně a nadměrně více, než je naše žádost či pomyšlení. Odpoví zdravím anebo milostí, která je lepší než zdraví. Sešle lásku anebo něco mnohem lepšího. Vysvobodí, anebo vykoná něco mnohem většího.
Touží po tom, abychom jednoduše vložili své žádosti do Jeho mocných paží, veškerou svou starost uvrhli na Něho a šli v pokoji a nevzrušeně čekat na Jeho odpověď. Jak je tragické, že máme tak velikého Boha a tak malou víru v Něho.
Když jsi sklíčený a Satan ti šeptá do ucha, že Bůh na tebe zapomněl, zastav ho těmito slovy: „Ďáble, to nezapomněl Bůh, ale já. Já jsem zapomněl na všechna Jeho předchozí požehnání, jinak bych nyní nemohl zpochybňovat Jeho věrnost.“
Víra by měla mít dobrou paměť. Náš spěch a ukvapená slova jsou výsledkem našeho zapomínání na předchozí Boží pomoc. Měli bychom se modlit jako David: „Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích“ (Žalm 77:12-13).