ZMOCNĚNI JEHO MILOSTÍ by Gary Wilkerson
Boží milost musí pokrýt všechno, k čemu nás Bůh povolává. Posuďte, zda tato slova popisují vaše chození s Pánem: obtěžkáni, ve stresu, deprimovaní, psychicky vyčerpáni, vysíleni. To nastává, když zdvojnásobujeme své tělesné úsilí, abychom se zalíbili Bohu. Jsou to jasné ukazatelé, že nastupuje zákon a nikoli Boží milost.
Svoboda, kterou nám Kristus vydobyl na kříži, není jen dobrou zprávou pro ztracené, je dobrou zprávou pro všechny věřící. A přece mnozí žijí dál se zastřeným myšlením, že nejsou pro Boha kvalitním synem či dcerou. Myslí si, že Bůh je miluje, protože musí. Evangelium nám to říká odlišně. Ježíš si vyvolil všech dvanáct hříšných, nedokonalých učedníků s chybami, protože stál o jejich přátelství: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (Jan 15:15).
Ježíš si zvolil, že bude s těmito přáteli sdílet hluboké touhy Otcova srdce. A totéž činí s tebou, když ses rozhodl Ho následovat. A tak když k Němu jdeš v modlitbě nebo jdeš do církve, Jeho postoj není: „Ty už nikdy.“ Opak je pravdou! Chce být s tebou, sedět vedle tebe, být tvým přítelem, protože má v tobě potěšení.
Asi si myslíš: „Jak to? Nic z mého života nemůže Pána těšit.“ Právě proto nám Písmo říká: „Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10:4). To se zdá nemožné každému, kdo žije už dlouho podle zákona. Možná si neustále říkáme: „Zítra to udělám správně. Musím se jen znovu nabudit.“ Ale nedokážeme to dodržet. Nakonec jsme přemoženi neproveditelným břemenem a přicházíme ke konci svých sil. Ježíš je ten, kdo na nás čeká na konci veškerého našeho snažení. Pouze v Něm skutečně nalézáme opravdovou svobodu.
Svoboda, kterou nám Kristus vydobyl na kříži, není jen dobrou zprávou pro ztracené, je dobrou zprávou pro všechny věřící. A přece mnozí žijí dál se zastřeným myšlením, že nejsou pro Boha kvalitním synem či dcerou. Myslí si, že Bůh je miluje, protože musí. Evangelium nám to říká odlišně. Ježíš si vyvolil všech dvanáct hříšných, nedokonalých učedníků s chybami, protože stál o jejich přátelství: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (Jan 15:15).
Ježíš si zvolil, že bude s těmito přáteli sdílet hluboké touhy Otcova srdce. A totéž činí s tebou, když ses rozhodl Ho následovat. A tak když k Němu jdeš v modlitbě nebo jdeš do církve, Jeho postoj není: „Ty už nikdy.“ Opak je pravdou! Chce být s tebou, sedět vedle tebe, být tvým přítelem, protože má v tobě potěšení.
Asi si myslíš: „Jak to? Nic z mého života nemůže Pána těšit.“ Právě proto nám Písmo říká: „Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10:4). To se zdá nemožné každému, kdo žije už dlouho podle zákona. Možná si neustále říkáme: „Zítra to udělám správně. Musím se jen znovu nabudit.“ Ale nedokážeme to dodržet. Nakonec jsme přemoženi neproveditelným břemenem a přicházíme ke konci svých sil. Ježíš je ten, kdo na nás čeká na konci veškerého našeho snažení. Pouze v Něm skutečně nalézáme opravdovou svobodu.