CO BŮH ČEKÁ, ŽE USLYŠÍ

Člověk vydrží týdny bez jídla, ale jen několik dní bez vody. Když Izrael přišel do Refídimu, lid neměl vodu k pití (Exodus 17). Zanedlouho děti začaly plakat a rodiny začaly omdlívat žížní. Byla to kritická situace.

Mojžíš rozuměl Božím způsobům a věděl přesně, co se dělo s izraelským lidem. Uvědomoval si, že Bůh nechával svůj lid nadmíru rozpínat. Proč? Protože chtěl, aby se plně odevzdal do Jeho péče. Toužil po tom, aby se Jeho lid napřímil ve víře a řekl, „Bůh je schopný!“. Písmo nám říká, „(Mojžíš) To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: „Je mezi námi Hospodin nebo není?“ (Exodus 17:7)

Ta slova „Massa“ a „Meriba“ obě znamenají stejnou věc: „místo zkoušky a testování“. Mojžíš proběhl táborem v pláči, „Toto je Massa- test, zkouška! Není to konec. Bůh nás neopustil, tak vytrvejme! Pán hledá víru, chce vědět, co je v našich srdcích. Ví, jak uspokojit naši potřebu – jen chce, abychom Mu věřili!“

Bohužel Izrael nevěřil Pánu, a tak Bůh navedl Mojžíše, aby vzal svou hůl, šel na Choréb a udeřil do skály. Když Mojžíš udeřil do skály, vyšla z ní voda, aby zahnala žízeň izraelského lidu. Pán opět dokázal, že byl se svým lidem i přes jeho nevěru.

Jak pokoušel Izrael Boha v této kapitole? Bylo to v jejich zlosti k Mojžíši? Bylo to v jejich šepotu? A nebo to bylo v jejich modlářském smilstvu? Ani jedna z těchto věcí nezpůsobila ten problém. Izrael pokoušel Boha takto: „Pokoušeli Boha tím, že řekli, je mezi námi Hospodin nebo není?“

Bůh měl tu vodu k dispozici celou dobu. Mohl ji dodat Izraeli hned v prvních momentech jejich žížně, ale On čekal. Jeho sdrce prahlo po tom, aby Jeho vyvolený lid rozpoznal Jeho lásku k nim a po tom, aby se odevzdal do Božích věrných rukou. Ale opět, Izraelci selhali!

A tak je Bůh opět zkoušel a tentokrát dopustil, aby hladověli. „Připomínej si celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.“ (Deuteronomium 8:2-3)

Zde to byl další test víry. Zadržel by Izrael jeho prázdný žaludek a počkal na Boha, až mu pošle chléb? Povzbuzoval by se lid navzájem ve své víře? Vše, co Bůh chtěl, bylo uslyšet, „Bože, ty jsi pro nás rozdělil Rudé moře a osladil hořké vody Marahy. Věříme, že nás též nasytíš. Živí nebo mrtví, jsme tvoji!“

To je vše, co Bůh chtěl slyšet.