JE PÁN UPROSTŘED NÁS?

Kdo byli lidé, o kterých Pavel mluvil v 1. Korintským 10,8-10, kterých padlo „tisíce za jeden den“, lidé uštknutí hady a další, kteří byli „zahubeni Zhoubcem“? To nebyli Moábci, Kenaánci, Pelištejci nebo další z pohanských národů v sousedství Izraele. Ne, Pavel tu mluvil o věřících – lidech, které si Bůh sám vybral!

Na poušti Boží lid zažíval neuvěřitelné zázraky. Nadpřirozeným způsobem dostávali duchovní pokrm a pili duchovní vodu ze skály, o které Pavel mluvil jako o samotném Kristu. Byli dobře vyučeni a bylo o ně postaráno. Přesto však mnoho z těchto lidí zahubil Boží nelítostný hněv a uštknuli je hadi.
Apoštol nám v 1. Korintským 10,5 říká, že se Izraelci Hospodinu tak znelíbili, že je „svrhl“ do temnoty. Hebrejské slovo zde použité znamená „Odvrhl je ze své ruky a rozprášil je po zemi jako prach.“

Co to znamená? Pán říkal Izraeli, „Já to od vás nepřijmu. Pokud byste byli nevinní – kdybych vás nebyl vyučoval, kdybyste z mé ruky nedostávali duchovní potravu a neviděli důkazy mé slávy – tak bych s vámi jednal. Vy jste si však navzdory všem požehnáním, která jsem vám dal, vybrali své žádosti a modly. Proto vás nyní rozpráším a zcela vás odvrhnu ze své ruky.

Jak se to mohlo stát? Proč Hospodin jednal se svým lidem tak tvrdě poté, co od něj tak mnoho dostali? Pavel nám říká velmi jasně v 9. verši, že pokoušeli Pána! „Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich.“

Co tím Pavel myslí, když říká, že nemáme „pokoušet Krista“? Odkazuje k příběhu v 17. kapitole 2. knihy Mojžíšovy, kdy se Izraelci setkali se zázračnou manou – bílými oplatkami obsahujícími všechny potřebné živiny. Tato „malá, kulatá věc“ se objevila na zemi v jejich táboře každý den. Lid si na toto nadpřirozené jídlo nevydělal ani si ho nijak nezasloužil. Pán je jím sytil pouze díky své milosti a oni si museli jídlo už jen posbírat. Ale potom neměli co pít. Přišli k místu zvanému Mara, kde byla voda na pití příliš hořká, a znovu byli v krizi a čelili další zkoušce.

Lid hned začal proti svému vůdci Mojžíšovi reptat a označovat ho za krutého lháře, který je zavedl na poušť, aby je zahubil. A potom vidíme ve verši 7, že „pokoušeli Hospodina pochybováním: ‘Je mezi námi Hospodin, nebo není?‘“