středa 6. května 2015

DUŠI USPOKOJUJÍCÍ RADOST

Co dnes chybí v tolika sborech je věc, kterou nejvíce potřebují ztracení: skutečná, duši uspokojující radost.

Často slýchám křesťany povídat, „Vymodlili jsme si v našem sboru obnovu.“ Ale já říkám, že toto se nemůže stát samotnou modlitbou. Nemůže být žádné takové probuzení, pokud jak farář, tak ostatní svědomitě nehladoví po Božím Slově. A musí cele zavázat své životy tomu, aby byly ovládány Písmem. Není možné dosáhnout nebeské radosti, dokud nás prosté Slovo neusvědčí o hříchu, dokud se v nás nezhroutí veškerá pýcha, předsudky a falešná důstojnost.

Když David neuposlechl pokyny od Pána, ztratil Pánovu radost. Tato radost mohla být obnovena pouze skutečným pokáním, a tak se David modlil, „…moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.“…Očist mne! (Žalm 51:3-5, 9) David se také modlil, aby znovu získal, co ztratil: „Dej, ať se zas veselím z tvé spásy“ (verš 14)

Věřím, že toto vysvětluje ten závoj smrti, který visí nad mnoha sbory. Ve zkratce, v táboře je hřích. A je nemožné si udržet Pánovu radost, pokud je přítomný hřích. Jak může Duch svatý vylít radost na lid, který pokračuje v oddávání se cizoložství, závislostem a materialismu, žijíc jako nespasení?

Hospodin vyzvedl svou slávu z města Shiloh, protože Elí, nejvyšší kněz, odmítl zacházet s hříchem v Božím domě. (1 Samuelova 2:22-36) Elí si zvykl na lehký život – a pokud jsi závislý na potěšení, nebudeš motivovaný postavit se hříchu. Bůh nakonec napsal na dveře chrámu slovo „Ichabod“ - což znamená, „Sláva odešla“. A poté dal Shiloh jako příklad, co se stane sboru, když je hřích ignorován. Boží sláva – včetně veškeré radosti – se ztratí v individuálech a ve společném těle.