OCHUTNÁVAČI KÁZÁNÍ
Možná jste slyšeli pojem „sermon tasters“ (ochutnávači kázání). Tento termín je téměř 200 let starý. Pochází z Londýna poloviny 19. století. V té době kázal velký pastor sboru Matropolitan Tabernacle v Londýně C. H. Spurgeon každou neděli pěti tisícům lidí. Na druhé straně města měl také Joseph Parker požehnaná kázání a další zapálení pastoři kázali po celém Londýně hluboká, odhalující, prorocká slova.
Mezi bohatými Londýňany se stalo oblíbeným sportem skočit do kočáru, brázdit město sbor od sboru a ochutnávat z jejich kázání. Každé pondělí se v parlamentu konala zvláštní zasedání, kde se probíralo, který duchovní měl nejlepší kázání a kdo přinesl nejhlubší zjevení.
Těmto požitkářům se říkalo „ochutnávači kázání“. Vždy si chtěli činit nárok na nějakou novou duchovní pravdu, ale velmi málo z nich se tím, co slyšeli, také řídili.
U jeruzalémské Vodní brány se však neozývala žádná výřečná kázání, žádná senzační slova. Kněz Ezdráš kázal přímo z Písma, četl ho několik hodin bez přestávky. A lidé nadšeně stáli a naslouchali.
Občas byl Ezdráš tím, co četl, zcela přemožený. Přestal pak číst a „dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu“ (Nehemiáš 8, 6). Na zem mocně sestoupila Boží sláva a všichni lidé zvedali ruce ke chvále Boha: „A všechen lid odpověděl: Amen, amen a pozvedal při tom své ruce“ (8, 6). Když se četlo Slovo, „poklekali a klaněli se Hospodinu tváří k zemi“ (8, 6). Lidé se před Pánem pokořili, zlomení a v pokání.
Všimněte si, že toto setkání nezahrnovalo žádné vzrušující příběhy k vyvolání emocí posluchačů. Z kazatelny nezněla žádná manipulativní slova, žádná dramatická svědectví. V té době tam ještě nebyla ani hudba. Ti lidé byli prostě jen otevření k slyšení všeho, co jim Bůh říkal.
Věřím, že Bůh se dnes touží dotýkat Svého lidu stejným způsobem. Vidím, jak Jeho Duch probouzí církve, které hladoví po Jeho Slově
Mezi bohatými Londýňany se stalo oblíbeným sportem skočit do kočáru, brázdit město sbor od sboru a ochutnávat z jejich kázání. Každé pondělí se v parlamentu konala zvláštní zasedání, kde se probíralo, který duchovní měl nejlepší kázání a kdo přinesl nejhlubší zjevení.
Těmto požitkářům se říkalo „ochutnávači kázání“. Vždy si chtěli činit nárok na nějakou novou duchovní pravdu, ale velmi málo z nich se tím, co slyšeli, také řídili.
U jeruzalémské Vodní brány se však neozývala žádná výřečná kázání, žádná senzační slova. Kněz Ezdráš kázal přímo z Písma, četl ho několik hodin bez přestávky. A lidé nadšeně stáli a naslouchali.
Občas byl Ezdráš tím, co četl, zcela přemožený. Přestal pak číst a „dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu“ (Nehemiáš 8, 6). Na zem mocně sestoupila Boží sláva a všichni lidé zvedali ruce ke chvále Boha: „A všechen lid odpověděl: Amen, amen a pozvedal při tom své ruce“ (8, 6). Když se četlo Slovo, „poklekali a klaněli se Hospodinu tváří k zemi“ (8, 6). Lidé se před Pánem pokořili, zlomení a v pokání.
Všimněte si, že toto setkání nezahrnovalo žádné vzrušující příběhy k vyvolání emocí posluchačů. Z kazatelny nezněla žádná manipulativní slova, žádná dramatická svědectví. V té době tam ještě nebyla ani hudba. Ti lidé byli prostě jen otevření k slyšení všeho, co jim Bůh říkal.
Věřím, že Bůh se dnes touží dotýkat Svého lidu stejným způsobem. Vidím, jak Jeho Duch probouzí církve, které hladoví po Jeho Slově