úterý 19. května 2015

TOUHA PO SLYŠENÍ BOŽÍHO SLOVA

Žalmista David denně čekal na slovo od Boha a z obdrženého slova se radoval. Dosvědčil: „Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo“ (Žalm 119:16). „Tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci“ (119:24). „Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval“ (119:47). „Tvůj zákon je pro mne potěšením“ (119:77). Doslovný překlad posledního verše z hebrejštiny zní: „Raduji se z tvého Slova.“

Přísloví 8:34 říká: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých bran den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.“ Co jsou zde zmíněné brány?

Žalmista nám poskytuje odpověď: „Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu“ (118:19). Věřím, že tyto „brány spravedlnosti“ jsou též „úzkou branou,“ o níž hovoří Ježíš (viz Lukáš 13:24). Týkají se každého, kdo se denně obrací k Božímu Slovu, aby se naučil Boží spravedlnosti.

Takový věřící je rozhodnut chodit před Pánem v bezúhonnosti. Je nadšený z každého zjevení, ukazující mu stezku svatosti. Říká si: „V hloubi své duše toužím po pravdě. Vím, že ji nezjistím pouze z nahrávek kázání nebo čtení knih. Chci na Pána trpělivě očekávat, aby mi otevřel své brány.“

S takovým věřícím se Boží Duch svatý setkává každé ráno a zve ho k sobě šeptaje: „Vítej, příteli. Dovol mi, abych ti dnes nově ukázal Boží spravedlnost.“

Co znamená „střežit veřeje mého vchodu“? To se týká každého věřícího rozechvělého před Božím Slovem. Tato věta pochází z 6. kapitoly Izajáše, kdy prorok čekal u prahu chrámu a toužil slyšet slovo od Boha.

Jak tam Izajáš stál, uslyšel zpívat serafíny: „Svatý, svatý, svatý.“ Nebesa zněla jejich chválou. A pak náhle zahřměl z nebe mocný hlas, natolik zvučný a jasný, že se všechno třáslo: „Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem“ (Izajáš 6:4). 

Izajáš je příkladem člověka „střežícího veřeje mého vchodu.“ A takový služebník upřímně touží slyšet Boží Slovo.