BŮH V NĚM NAŠEL ZALÍBENÍ

Henoch byl rád v úzkém obecenství s Bohem. Jeho společenství s Bohem bylo tolik intimní, že ho Bůh převedl do slávy ještě předtím, než se jeho život na zemi ukončil. „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal. Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení“(Židům 11:5).

Proč se Bůh rozhodl přenést Henocha? Začátek verše nám jasně říká, že to bylo pro jeho víru. Navíc, konec verše mluví o tom, že Henoch potěšil Boha. Řecký kořen slova ‚potěšit‘ zde znamená plně spojen, ztotožněn, v naprosté jednotě. Zkrátka, Henoch měl to nejužší společenství s Bohem, jaké může lidská bytost mít. A toto úzké obecenství má u Boha zalíbení.

Bible říká, že Henoch začal chodit s Bohem poté, co zplodil svého syna, Metúšelacha. Henochovi bylo tehdy šedesát pět let. Poté strávil 300 let v úzkém obecenství s Bohem. V listě Židům je jasně ukázáno, že Henoch byl v takovém kontaktu s Bohem, tak mu byl blízko v každou chvíli, že se Bůh rozhodl přivést ho k sobě domů. Pán jakoby Henochovi řekl,“V těle už tě nedovedu nikam dál. Aby náš vztah mohl růst, musím tě přivést k sobě.“ Proto ho rychle převedl do své slávy.

Podle Židům 11:5 to byla právě Henochova blízkost, která Boha těšila. Podle našich poznatků tento muž nikdy nepředvedl žádný zázrak, nikdy nevyvinul známou teologii, nikdy neudělal žádné velké dílo, které by stálo za zmínku v Písmu. Místo toho čteme jednoduchý popis tohoto věrného muže: „Henoch chodil s Bohem.“

Henoch měl úzké obecenství s Otcem. A jeho život je stále svědectvím, co to znamená opravdově kráčet ve víře.