LIDSKÁ MILOST

Bůh často používá anděly, aby sloužili lidem. Ale většinou používá své vlastní pečující lidi, aby šířili, rozdělovali jeho milost. Toto je jeden důvod, pro který jsme učiněni spoluúčastníky jeho milosti: abychom se stali kanály, kudy bude proudit. Jsme určeni, abychom ji udíleli ostatním. Nazývám to „lidská milost“.

„Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova“ (Efezským 4:7). Kvůli útěše a povzbuzení, které jsme skrze milost dostali, je pro každého z nás nemožné, aby celý svůj život setrvával v zármutku. V jistém okamžiku, jak jsme uzdravování Pánem, začínáme vytvářet rezervoár Boží milosti.

Věřím, že tohle je to, co zamýšlel Pavel, když psal: „Stal jsem se služebníkem podle daru Boží milosti… abych mezi pohany kázal Kristovo nevystižitelné bohatství“ (Efezským 3:7–8). „Vy všichni jste spoluúčastníci mé milosti“ (Filipenským 1:7). Apoštol tu činí vážné prohlášení. Říká: „Když jdu k Božímu trůnu, abych získal milost, je to pro vás. Chci vám být milosrdným pastýřem, ne odsuzujícím. Chci být schopen rozdělovat vám milost ve vašem čase potřeby.“ Boží milost učinila z Pavla soucitného pastýře, schopného plakat s těmi, kdo jsou zarmouceni.

Petr píše: „Jeden každý jakž vzal od Boha dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží“ (1. Petr 4:10). Co to znamená být dobrým správcem (šafářem) nebo tím, kdo udílí Boží mnohostrannou milost? Jsem takovým člověkem? Nebo trávím svůj modlitební čas pouze za mou vlastní bolest, zármutek a úsilí?

Milovaní, naše současné trápení produkuje v našich životech něco cenného. Formuje v nás volání po daru milosti a milosrdenství, kterou bychom poskytli ostatním, kteří jsou zranění. Naše trápení činí, že chceme být dárci milosti.