PŘIDEJ NÁM VÍRY

Marek 4 líčí příběh Ježíše a jeho učedníků ve člunu, když byli zmítáni bouří. Navažme na scénu, kdy Ježíš utišil bouři jednoduchým příkazem. Nyní se obrací k učedníkům, a ptá se, „Jak to, že nemáte víru?“(Marek 4:40).

Může se nám zdát, že to zní tvrdě. Je přece lidské mít strach v bouři. Ale Ježíš je nekáral z tohoto důvodu. Spíše jim říkal,“Po tom všem, co jste se mnou prožili, ještě stále nevíte, kdo jsem? Jak můžete se mnou tak dlouho chodit a neznat mě více?“

Vskutku, učedníci byli v úžasu nad zázrakem, který Ježíš předvedl.“Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému:“Kdo to tedy je, že ho poslouchají vítr i moře?“(Marek 4:41).

Umíte si to představit? Ježíšovi vlastní učedníci ho neznali. On vyzval každého z nich osobně k následování, a oni s ním sloužili zástupům. Zažili zázraky uzdravení, nasycení zástupů. Ale stále byl pro ně jejich Pán cizincem.

Naneštěstí, to samé je pravdou i dnes. Davy křesťanů jedou ve člunu s Ježíšem, slouží s Ním, a v Jeho jménu zasahují zástupy. Ale doopravdy svého Pána neznají. Netráví s ním čas, v Jeho přítomnosti. Nikdy nesedí tiše v Jeho blízkosti, aby otevřeli svá srdce a naslouchali, co jim chce odpovědět.

V Lukáši 17 je další příběh, který se týká víry učedníků. Učedníci přišli k Ježíši se žádostí „Přidej nám víry!“(Lukáš 17:5). Mnoho křesťanů dnes má stejnou prosbu:“Jak mohu obstát ve víře?“ Ale nehledají sami Pánovu tvář a odpověď.

Jestli chceš přidat víry, musíš udělat stejnou věc, kterou řekl Ježíš učedníkům v této pasáži. Jak odpověděl na jejich prosbu o víru? „Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji“(17:8). Ježíš tím obrazně říká, „Obleč si roucho trpělivosti. Potom přistup k mému stolu a povečeř se mnou. Chci, abys mě nakrmil. Dobře jsi pro mě pracoval celý dlouhý den. Chci teď mít s tebou obecenství. Usedni se mnou, otevři své srdce, a uč se ode mne.“