JSI PRO BOHA VZÁCNÝ

„Neboť milostí jste zachráněni skrze víru; a ta záchrana není z vás - je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil“ (Efezským 2:8-9).

I kdybys žil 500 let, nežil bys dostatečně dlouho na to, abys potěšil Boha svými vlastními činy. Nezáleží na tom, jak namáhavě se pokoušíš sám sebe očistit. Tvá tělesnost nemůže být Bohem přijata. Ani nemůže být zreformována. Všechno tělesné bylo odstraněno na kříži. Nyní vyšel nový člověk: člověk podobný Kristu. Pravá víra důvěřuje tomu, co on pro tebe učinil.

Možná namítneš: „Ale já věřím, že Boha těší věrní pastoři. Modlí se a tráví tolik času čtením jeho Slova. Věřím, že starší jsou pro něho vzácní. Snášejí utrpení a zkoušky a vycházejí z nich vítězně. Avšak pro mne je obtížné věřit, že takový problémový a selhávající křesťan, jako jsem já, by mohl být pro Boha vzácný. Bůh musí být mnou znechucený, protože můj život je jako na houpačce, nahoru a dolů. Mám problémy, které se zdají být ustavičné. Věřím, že mne Bůh stále miluje, ale jistě je se mnou zklamaný.“

Prosím, pochop Izajášovo podivuhodné proroctví o milosti, když Bůh řekl: „já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj“ (Izajáš 43:1). Bylo to řečeno lidem, kteří byli oloupeni, zajati a uvrženi do vězení – všechno kvůli jejich vlastní pošetilosti a nevěře.

A na tomto místě jim Bůh řekl: „Nyní – po všech vašich selháních – k vám přicházím s poselstvím naděje. A to všechno proto, že jste moji!“