úterý 30. listopadu 2010

POUZE PRO RODINU

„Nato Josef odspěchal, neboť byl náklonností ke svému bratrovi pohnut až k slzám. Šel do svého pokoje a tam plakal“ Genesis (43:30).

Toto je obraz o srdci našeho Spasitele – dokonce i ve vztahu k hříšníkům. Josefovi bratři byli v jeho domě a hodovali v jeho přítomnosti. Ale „podávali zvlášť pro něj, zvlášť pro ně“ (Genesis 43:32). Nemůžeme si nevšimnout významnosti této věty – tito muži se radovali v Josefově přítomnosti bez úplného obnovení, bez toho, že by jej doopravdy znali a bez zjevení lásky a milosti.

Můžeme být lidé chvály, kteří jedí a pijí v přítomnosti Pána, ale chybí jim zjevení jeho nekonečné lásky. Pořád mají pocit, že nejsou milovaní. Toto je případ křesťanů, kteří přicházejí do Božího domu zpívat, uctívat a chválit a pak se vracejí domů k té samé staré lži: „Bůh mi neprokazuje svou lásku. Mé modlitby zůstávají bez odpovědi. Nezáleží mu na mně tak, jako na jiných křesťanech.“

Josefovi bratři měli před sebou ještě poslední krok, než jim mohla být zjevena láska ve své plnosti. Takové zjevení se dostává těm, kteří jsou zkroušeného srdce a kají se. „Kajícný duch je Bohu nad oběti – nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným“ (Žalmy 51:17). Bratři ještě neměli zlomená srdce (Genesis 43:34).

Tito muži přiznali svou vinu, ale nejdřív museli být úplně zlomení a museli vyčerpat všechny své zdroje - až poté jim mohl Josef prokázat svou lásku. Proto je podrobil závěrečné zkoušce. Přikázal svému správci, aby před návratem bratrů do Kanaánu, ukryl jeho osobní stříbrný pohár do vaku nejmladšího z nich – Benjamína. Sotva vyšli kousek za město, Josefovi lidé je dohnali. Byli si natolik jistí svou nevinou, že řekli: „U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!“ (Genesis 44:9).

Poslechněte si změnu jejich postoje: „Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána“ (Genesis 44:16). Už se nesnažili bojovat a jejich pýcha byla pryč. Byli pokořeni, zlomeni – alespoň dokázali volat z hloubky svých srdcí: „Vzdáváme se!“

Poté následovalo zjevení obrovské Boží lásky. „Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům“ (Genesis 45:1).

Svět vůbec nezná toto zjevení lásky. Bratři až nyní zakoušeli bezpodmínečnou lásku a přijetí rodiny. Písmo nám říká, že Josef „plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce“ (Genesis 45:2). Svět může slyšet o Boží lásce, ale pouze rodina ji může zakusit. Pouze Boží rodině se dostává takové láska a milosrdenství.

Milovaní, Bůh přebývá v těch, kdo jsou zkroušeného srdce a pokorného ducha. Má zalíbení ve své rodině – miloval nás i tehdy, kdy jsme byli ještě hříšní. Spočiňte v jeho lásce k vám.