JSI PRO SVÉHO NEBESKÉHO OTCE MIMOŘÁDNÝ!

Nikdy nezapomenu na bolest, kterou jsem vytrpěl, když ke mně přišlo jedno z mých náctiletých dětí a přiznalo: „Tati, nikdy necítím, jestli jsem tě potěšil. Nikdy se necítím být hoden tvé lásky. Cítím se, jako kdybych po celý svůj život neplnil tvá očekávání. Určitě nejsi se mnou spokojen.“

Nikdy mne žádná slova tak nezranila. Ptal jsem se sám sebe, co jsem asi udělal, že se mé dítě tak cítí. Potom, hluboce zraněn v srdci, jsem mé mladé „slzavé údolí“ objal. Pomyslel jsem si: „Jak mizerné. Tomuto dítěti projevuji svou lásku. Čas od času slovy i skutky. Všechny mé děti se cítí v mé lásce bezpečně. Jak mohlo toto dítě snášet tak dlouho tento mylný dojem a tím zbytečné strádání a obviňování se?“

Svému milovanému dítěti jsem řekl: „Vždycky jsi byl pro mne mimořádný. Vždyť jsi zřítelnicí mého oka. Pomyslím na tebe a celá má bytost se rozzáří. Jistě, děláš občas blázniviny, ale tví sourozenci také. A já ti odpustil. Bylo ti to opravdu líto a já jsem tě nikdy ve svých myšlenkách nezlehčoval. Nejsi pro mne ničím jiným než radostí. Po celou dobu svého života mne činíš šťastným. Jsi potěšením pro mé srdce.“

A tak tomu je s mnoha křesťany ve vztahu k jejich nebeskému Otci. Ďábel tyto věřící přesvědčuje, že Boha pouze zklamali a nikdy ho nedokáží potěšit. A tak nemohou jednoduše přijmout Boží lásku. Místo toho žijí, jako by na ně vždycky dýchal jeho hněv. Jakou příšernou cestou procházejí ve svých životech. A jak Boha bolí, když vidí své děti na této cestě.

Milovaní, ode dne, kdy jste se narodili, jste pro svého nebeského Otce mimořádní.