čtvrtek 7. dubna 2011

CHVÁLA BOHA ZA JEHO DOBROTU

„Ať hlásají památku tvé hojné dobroty, o tvé spravedlnosti ať zpívají“ (Ž 145,7)

Nemůžeme popřít Boží požadavek chválit Jej v celé jeho dokonalosti, jsme ale především vyzváni chválit Jej za jeho dobrotu.

Všimněme si, jak žalmista trvá na překypující chvále v památce Otcovy dobroty – zpívali hebrejsky při ohromných promluvách: tryskat jako voda řítící se z fontány.

V žalmu 107, 8-9, David píše: Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi. On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví!

Tato pravda o chvále Boha za jeho minulé dobré skutky rezonuje v mém srdci – motivuje mě k tomu chovat se jako David. Jsme žádáni oslavovat jeho dobrotu.

David odkrývá dobrotu, o které mluví – Bůh má sklon být milosrdný, tak jak sympatizuje s našimi soužemími a útrapami. David si propůjčil verš z Ex 34,6, kde Bůh mluví k Mojžíšovi: Hospodin prošel kolem něj a on volal, Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný.

Milý, ohlédni se zpět do minulosti a vzpomeň si, jak dobrý byl Pán k tobě. Pamatuj na jeho slitování, které tě nikdy nepřestane přivádět dál. Hledám radost v chválení Boha za vše, ale obzvláště za jeho dobrotu. Ne pouze za minulou dobrotu, ale za všechnu, kterou denně vidím – dobrotu, kterou vidím kolem sebe nyní v přítomnosti.

„Dobro a láska mě budou provázet po všechny dny mého života, zůstávat budu v domě Hospodinově po dlouhý, věčný čas!“ (Ž 23,6)