HLADOVĚJÍCÍ PO SVATOSTI by Gary Wilkerson

Byl jeden mladý skotský pastor Robert Murray McCheyne, který zemřel ve svých 29 letech. Před svým skonem přinesl do své církve obrovské probuzení. Tento týden jsem četl od tohoto Božího muže citát, kde stojí: „Největší potřebou mého lidu je moje svatost.“

Máme nadbytek výřečných kazatelů, více než hojnost charismatických osobností, více než dostatečné množství vůdců, kteří přitahují pozornost. To, co požadujeme, jsou svatí Boží muži. Lidé potřebují vidět více než jen duchovní schopnosti svých vůdců; potřebují vidět zbožné srdce.

Žádný pastor nemůže vést svůj sbor do hlubin Kristových dále, než kde je on sám.

Jaký je výsledek církve, která má ohromující program, vynikající vedení, zaplněná sedadla a umělecky ztvárněnou budovu, ale nemá žádnou vizi, aby v jejím středu byli svatí lidé? Co dobrého může vzejít od podmanivých řečníků, kteří mají zábavná vystoupení, když vedoucí není člověk toužící po uctívání ve zlomenosti a pokorném uznání toho, jak jsou vzdáleni – on a jeho sbor – od svatého a bázeň vzbuzujícího Boha?

Naše církve bývají často plné lehkomyslnosti a my o tom víme; neměníme to, protože vedoucí to tolerují místo toho, aby se nad tím rmoutili. Tato situace v církvi je pouhým odrazem pastorova srdce. Světlo plynoucí z jedné zlomené nádoby zastíní výtvory tisíců náboženských bavičů. Pavel řekl, že máme mnoho učitelů, ale málo otců. Dnes by možná řekl, že máme mnoho církevních znalců, ale málo svatých mužů.

R.M.McCheynova slova jsou dnes mnohem potřebnější než tehdy, když poprvé mluvil ke kompromitující, liberální a formální církvi ve Skotsku. A nejen jeho slova, ale především jeho příklad, moc jeho kázání a účinek jeho služby, což přidalo jeho slovům na důrazu. Jeho slovo obsahovalo moc a jeho život byl v čistotě.

Hladovíš po tom, abys byl svatý Boží muž či žena? Existuje pouze jeden způsob, jak toho dosáhnout. Odložit lidská úsilí ve snaze o svou vlastní spravedlnost a být plně oblečen do Kristova roucha a jednoduše si přisvojit dokonané dílo Ježíše na kříži.

Tato svatost je více než svéhlavé odmítání hříchu; je to naprostá odevzdanost Kristu, který uvolňuje obrovské a slavné zanícení pro svatost. Nechci strávit svůj život zápasem se svou starou přirozeností. Chci v sobě vidět Kristovu podobu, úplného nového člověka, kterého on tvoří.