OTCOVA RADOST

Příběh Marnotratného syna je velmi povědomý, takže nebudu zabíhat do detailů. Co však chci řícit je, že to není primárně o ztraceném synu. Spíše je to o radosti Otcově.

Jistě, podobenství o Marnotratném synu je o návratu, ale není to jenom o synově konečném návratu domů. Je to také o tom, co syna přitahuje, že doma zůstává i nadále. Je to o milosti, odpuštění a obnově. Přečtěte si celý příběh znova a všimnete si, že příběh nekončí, když se syn vrací – a to je podstatné.

Co je to, co syna drží doma i nadále? Je to vědomí, že otec se z něho raduje! „Neboť tento můj syn byl mrtev a nyní znovu žije; byl ztracen a je nalezen. A začali se veselit. (Lukáš 15:24-25)

Otec Marnotratnému synovi nikdy nevynadal, nikdy ho nezavrhl a dokonce nikdy ani nemluvil o jeho odchodu z domu. Namísto toho uspořádal velkou oslavu a pozval rodinné přátele a sousedy.
Tento otec toužil, aby se jeho syn vrátil domů a nyní se to uskutečnilo.

Marnotratný syn nejprve protestoval, řekl svému otci, „Ne, ne, nejsem hoden.“ Otec to ale ignoroval, nechal mu přinést šaty, prsten a obuv. Nyní vše, co otec vlastnil, bylo najednou dostupné i synovi. A byla tam velká radost, s hudbou, tancem a hodováním.

Věřím, že to byla láska, co přivedlo tohoto mladého muže domů. Ale byla to otcova radost, co ho tam drželo i nadále! Víš, Marnotratný syn zůstával s otcem díky jednoduchému aktu, kdy vstával každý den a viděl, že jeho otec má radost, že ho má doma. Otec se radoval z toho, že je přítomný.

A navíc, všechno, co bylo v životě tohoto mladého muže sežráno „rakovinovým červem“, bylo obnoveno.

Znám mnoho bývalých závislých, kteří jsou jako Marnotratný syn. Mohou se zaměřovat jenom na to, co bylo před všemi těmi roky ztracenými kvůli jejich závislosti: manžel(ka), děti, služba. Oni cítí Pánovo poučení, a mohou cítit bolest, ale Ježíš jim říká v tomto podobenství, „Nic není ztraceno v mém království. Skrze toto budeš učiněn silnějším. Nyní jsi doma a moje milost tě obnoví do plnnosti.“