VNÉST KRISTA DO SVÉ KRIZOVÉ SITUACE

Ve 3. kapitole Daniela, král Nabukadnezar dal postavit obrovskou, přibližně 27-metrovou zlatou sochu a svolal všechny velitele ze svého rozsáhlého impéria na slavnost zasvěcení. Poté, co dorazili, král jim rozkázal klanět se soše a uctívat ji pod hrozbou smrti, v případě neuposlechnutí.

Přátelé Daniela – Šadrach, Mešach a Abednego –, se odmítli poklonit. Tito mužové byli spolu s Danielem odvlečeni z Jeruzaléma. V té době to nebylo nic neobvyklého, potrestat narušitele králových rozkazů vržením do ohnivé pece (viz. Jeremiáš 29:22).

Když stráže předvedli Hebrejce před krále, zařval na ně: „Takže vy jste odmítli se poklonit soše? Dám vám ještě jednu šanci. Pokud se nepokloníte, budete hozeni do rozpálené ohnivé pece!“ (viz. Daniel 3:14-15)

Hebrejce nakonec hodili do pece. Nicméně, král byl zmatený. Nedošlo k žádnému sežehnutí těl a nebylo cítit zápach hořícího masa. Podíval se do ohně a žasl nad tím, co viděl!

Hebrejci se volně procházeli po žeravém uhlí. Oheň spálil pouze puta, kterými byli svázaní a teď chválili Boha s pozdviženýma rukama. Nabukadnezar se zeptal jednoho ze svých úředníků: „Kolik mužů jsme vrhli do pece?“

„Tři, ó Králi,“ zněla odpověď.

„Ale já vidím čtyři a nikdy z nich nehoří. Vůbec nic jim není! A jeden z nich vypadá jako boží syn!“ (viz. Daniel 3:24-25)

Ježíš vstoupil do krizové situace těchto tří mužů pouze z jednoho důvodu – bylo to kvůli nim samotným! Přišel je potěšit a zachránit, neboť je miloval. Pán slávy se jim oddal v hodině jejich krize – protože oni byli naprosto oddaní jemu!