ŽÍT A MILOVAT TAK JAKO JEŽÍŠ

„A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den – vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on.“ (1. Jan 4:16–17).

Podívej se na poslední část této pasáže. Jan nám říká, že teď žijeme tak, jako žil náš Pán: odpouštíme a milujeme své nepřátele. Nezůstává v nás žádná zášť, myšlenky na pomstu nebo rasové předsudky – nic, co by nás usvědčilo. A tak teď musíme znát a plně věřit jeho lásce, kterou pro nás má.
„V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.“ (1. Jan 4:10). Vidíš, co tu Jan říká? Je nám dána láska k Bohu. Dokonalá láska ale také znamená znát a věřit Boží lásce k nám.

Navíc Jan říká, že tato láska nezná žádný strach, žádné pochybnosti o ní. Proč? Budeš-li pochybovat o jeho lásce k nám, budeš zakoušet muka: „neboť strach přináší muka“ (4:18). Důvěra v Boží lásku znamená vědět, že On má trpělivost s našimi nezdary, den po dni. Slyší každý náš pláč a volání, registruje každou slzu, cítí bolest našeho srdce a je pohnut soucitem, když naříkáme.

Tento aspekt Boží lásky je názorně objasněn v knize Exodus, kde Pán touží zjevit svou milující přirozenost svému lidu. Řekl Mojžíšovi: „Osvobodím Izrael,“ a Písmo říká: „Synové Izraele kvůli svému zotročení sténali a úpěli a jejich křik o pomoc stoupal z jejich zotročení k Bohu. A Bůh uslyšel jejich úpění.“ (Exodus 2:23–24).

Hospodin říká: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem i jejich naříkání …… Ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je zachránil” (3:7-8).

Věříš, že Bůh vidí tvé potřeby a zná tvé poměry, jako je viděl u Izraele? Často zbrkle říkáme: „Kristus je všechno,“ avšak když čelíme krizi – když se jedna věc za druhou nedaří, když se zdá, že naše modlitby zůstávají nezodpovězeny, když mizí jedna naděje za druhou – upadáme do strachu. A podléháme mu. Ale faktem je, že Bůh nikdy nezradí své děti v období jejich bolestí a trápení, i když se všechno zdá naprosto beznadějné. Vždycky mu můžeme věřit!