pátek 16. prosince 2011

CÍRKEV ZE SIÓNU!

Hnací silou Davidovy církve byla absolutní závislost na Duchu svatém. David se lišil tímto:

„Samuel tedy vzal roh s olejem, a pomazal ho u prostřed jeho bratrů. A Duch Hospodinův se Davidova zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (1. Samuelova 16:13).

Když David ležel na smrtelné posteli, řekl svému synu Šalomounovi: „Chci ti povědět, proč mi Bůh žehnal. Chci, abys znal tajemství mé služby.“ Davidova poslední slova vůči jeho synovi zněly: „Promlouvá ze mě Hospodinův Duch, jeho slovo ve svých ústech mám.“ (2. Samuelova 23:2).

David říkal: „Nespoléhal jsem se na své znalosti a moudrost. Nespoléhal jsem se na žádnou část svého těla. Byl jsem slabý muž – ale závisel jsem na Duchu svatém! Každé slovo, které jsem vyřkl, byla od Něho pomazaná. Jeho slova plnila má ústa!“

Když jsme otevírali tady v New Yorku centrum Teen Challenge pro drogově závislé a alkoholiky, bylo naším mottem: „Nechejme se vést Duchem svatým!“ Kázání typu „jak se s tím vyrovnat“ nebylo to, co spasilo členy různých gangů. Nepadli na kolena, protože jsme kázali hutná, výstižná kázání. Nebyli usvědčeni pádným znázorněním nebo skutečnými příběhy. Ne – tito bývalí drogově závislí svědčili svým přátelům: „Kdysi jsem byl na ulici,stejně tak jako ty. Ale podívej se na mě teď! Duch svatý mě změnil!“

Šalomoun mluvil o stromech, yzopu, šelmách, zeměplazech, rybách. Ale David mluvil o intimitě s Hospodinem, o zlomenosti a kajícnosti. David byl usvědčený a změněný svým vlastním kázáním. Tolik si vážil přítomnosti Ducha svatého ve svém životě, že žádal Hospodina, aby od něho Ducha svatého nikdy neodebral. David věděl, že bez Ducha svatého by nebyl ničím!

Pavel řekl: „Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci, neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1. Korintským 2:4–5).

„O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch)… Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.“ (verše 13–14).