úterý 27. prosince 2011

JEJICH JAZYKEM JE CHVÁLA

Lidé, kteří přestáli utrpení a osvědčila se jim věrnost Bohu jsou silní, jemní a trpěliví. Mají mírnost Krista. Miluji být mezi takovými lidmi. Povzbuzují mého ducha.

Projdeš zkouškou a budeš velkou pomocí pro ostatní, pokud v ní budeš důvěřovat Kristu. Uvidíš, stane se tak v tvé práci, rodině i církvi. Lidé budou tebou fascinování, protože budou vědět, čím jsi prošel a uvidí , že jsi zvítězil skrze sílu Boha samého.

Mnoho věřících, kteří trpí, se skrze to nikdy nic nenaučí. Výsledkem je, že nikdy nepoznají Boha jako utěšitele či potěšitele. Když je uslyšíš mluvit, pomyslíš si, že Bůh je tvrdý, zlomyslný, bezcitný. Ptají se: „Proč já?“ Potom začnou pochybovat o Boží lásce a začnou se od Boha odvracet.Sténají, stěžují si a jejich radosti blednou. Brzy se stanou zatrpklými a obtěžkanými.

Mám přítele pastora, který léta vedl velmi úspěšnou pastorskou službu pro trpící. Ale dnes je hluboko v hříchu, drogově závislý a totálnš na dně. Jeho žena jej opustila a on si začal s jinou drogově závislou ženou.

Když se jej zeptám, co se stalo, obviňeje všechno, jak jej ostatní stáhli dolů. Jeho manželka jej opustila, Bůh neodpověděl na jeho modlitby, ostatní pastoři jej zklamali. Říka: „Opravdu jsem se snažil, ale nebyl jsem s to to zvládnout.“ Bylo tam moc tlaku a mnoho pokrytců. Neodhadl jsem to dobře a nezvládl to.“

Apoštol Pavel, dokonce i v hodině největšího utrpení, oslavoval jméno Pána. Věděl, že Otec je plný milosti a Zdroj všeho dobrého. Neptal se Boha a nestával se zatrpklým, v mlze toho všeho Jej chválil

Nejlepšími učiteli v mnohých církvích nejsou ti za kazatelnou, spíše ti sedící v lavicích vedle tebe – lidé trpící a stále oslavující Pana. Jazykem těch, kteří se učí skrze utrpení je chvála.