pátek 9. prosince 2011

DUCH POKORNÝCH PROSEB

Výraz pokorná prosba (viz Zachariáš 12:10) se v Bibli nikde nepoužívá vyjma naznačení volání či modlitby, která je vokalizována. Jinými slovy, není soukromá či meditativní. Pokorná prosba se musí vyjádřit hlasem!

Hebrejské slovo pro pokornou prosbu znamená „olivovou ratolest zabalenou do vlny či jiné látky, kterou prosebník mával, když požadoval pokoj nebo se někomu vzdával.“ Těmto ratolestem se říkalo „ratolesti pokorných proseb.“ Zkrátka to byly prapory, které naznačovaly volání naprosté a bezpodmínečné kapitulace.

Představte si bitvou znaveného vojáka, rozedraného a vyčerpaného, přemoženého, který uvízl v zákopu svéhlavosti. Je opuštěný, unavený a k smrti vyčerpaný a u konce svých sil. Ulamuje větev stromu a přivazuje na ni svůj bílý nátělník, zvedá to a plazí se ze svého zákopu s voláním: „Vzdávám se – přestaňte!“

To je pokorná žádost! Říká se zde: „Vzdávám se! Nemohu již dále bojovat. Jsem ztracen a bez naděje.“

Pokorná prosba není jen volání k Bohu, aby vyhověl vašemu přání. Není to škemrání a prošení, aby vám asistoval ve vašich plánech. Je to naopak úplné se vzdání své vůle a svých cest!

Křesťané po staletí volali k Bohu, a byli přitom plni svéhlavosti, škemrali a křičeli: „Bože, pošli mne sem, pošli mne tam, dej mi tohle a dej mi tamto.“ Avšak v posledních dnech sestoupí Duch svatý s velkou mocí a způsobí, že pocítíme duchovní úpadek. Uvědomíme si skutečnost, že ani se všemi svými penězi, myšlenkami, programy, službami a plány ani trochu nezasahujeme tento svět. Pravdou je, že církev ztrácí pevnou půdu pod nohama a stává se slabou a ubohou.

To je kapitulace! Naše volání musí být doprovázeno ochotou vzdát se v našem životě všech věcí, které nás odlišují od Ježíše Krista.

Danielova modlitba ukazuje, co všechno zahrnuje pokorná prosba: „Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Nakloň své ucho, Bože můj a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, které nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit“ (Daniel 9:17-18, B21).