CÍRKEV DUCHA SVATÉHO

Nikdy bys neměl jít do sboru bez toho, aby ses takto pomodlil: „Bože, dej mi uši Ducha Svatého, abych mohl slyšet. Pomoz mi slyšet, rozumět a aplikovat Tvé Slovo v mém životě!“ Duch Svatý musí stejně tak pomazat tvé uši ke slyšení, jako pomazává ústa pastora ke kázání.
V církvi Ducha Svatého je vždycky slyšet hluboké volání pokání. To je věc, kterou Šalomoun nikdy neudělal!

Církev krále Davida nebyla dokonalá. Ve skutečnosti to byl druh Korintské církve. David spáchal cizoložství, zabil nevinného člověka, jedno celé období žil v hrozném podvodu. Přesto, poté, kdy zhřešil, bolestivě zvolal z hloubky svého srdce: „Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky, v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky. Důkladně omyj mě od mého provinění, od mého hříchu mě očisti! Uznávám všechny své zločiny, svůj hřích mám stále na mysli. Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil, před tvýma očima jsem se zla dopustil! … Nevyháněj mě ze své přítomnosti, svého svatého Ducha neber mi!“ (Žalm 51,3-6.11)

Srdcervoucí volání je znakem církve Ducha Svatého! Samozřejmě, jsou takoví lidé v tomto sboru, kteří selhávají a žijí v podvodu. Ale podobně jako David, stali se natolik citlivými na práci a vanutí Ducha Svatého, že nepotřebuji pokaždé proroka, aby jim řekl, že zhřešili. Činí pokání dokonce dřív, než za nimi prorok přijde – protože je zraňuje jejich vlastní hřích!

David o svém hříchu řekl: „Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba, provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla. Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem… Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.“ (2. Samuelova 22:5-7.17-18)

Bůh se chystá zruinovat církev Šalomouna a z jeho trosek vzkřísit církev Davidovu. Tento pozůstatek bude mít zbožný zármutek kvůli hříchu. Bude volat v trápení a v pokání a bude plně závislý na Duchu Svatém.

„Znovu se vrátím a obnovím zbořený stan Davidův. Jeho trosky obnovím a vztyčím jej.“ (Skutky 15:16)