DÉŠŤ SVATÉHO DUCHA

Ať už se takzvaná probuzení projevují jakkoliv, nejedná se o opravdový Boží pohyb, pokud nejsou soustředěna na žeň. Déšť Ducha svatého vždy padá a způsobí sklizeň duší.

Hospodin vylil o letnicích svého Svatého Ducha, aby připravil půdu pro semeno evangelia. První křesťané byli naplněni Duchem svatým a posláni do celého světa, aby Ježíši získávali učedníky.

Církev zažila téměř 2000 let setby a růstu a nyní je čas žně! Všichni, kteří až podnes zemřeli v Kristu, představují první ovoce rané sklizně. Ještě nenastal Ježíšův druhý příchod, protože On trpělivě čeká na konečnou, velikou žeň!

„Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.“ Jakub 5,7

V první polovině minulého století se v Kanadě objevilo hnutí „Poslední déšť“. Trvalo kolem čtyřiceti až padesáti let. Dnes z něj zůstalo už jen několik církví „Posledního deště“, přestože účastníci hnutí byli tenkrát přesvědčeni, že zakoušejí mocné, závěrečné vylití Ducha svatého. Mnoho lidí říkalo: „Je to ono! Naplňuje se slovo ze Zachariáše 12,10.“ Ale hnutí se rozptýlilo, stejně jako další podobná přišla a odešla. Proč? Protože se nezaměřili na žeň!

Hodně takzvaných hnutí Ducha svatého rychle vymizelo, protože se soustředili sami na sebe - na dary, sebezdokonalování, osobní štěstí - a ne na záchranu ztraceného a umírajícího světa!

Ježíš spojil pojem žně se ztracenými dušemi, když řekl: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9,38

Pravé vylití Svatého Ducha se cele zaměří na tuto Ježíšovu prosbu. Těch několik obrození, která se prokázala jako opravdová, bylo požehnáno velkou žní duší.