středa 28. prosince 2011

NA KONCI TVÉHO LANA

Pavel napsal“....to vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který kříší mrtvé..“(2Kor. 1:9). V podstatě řekl, „Pán mě dovedl až na konec lidských sil, na pokraj smrti. Bylo to místo beznaděje, jenom Bůh, který kříší mrtvé mě mohl zachránit!“

Jak úžasný stav – nevědět si rady! Vždycky říkám, že když dopadneš na dno skály, tak narazíš na Boha! Přesto pokud posloucháš většinu křesťanů uprostřed jejich utrpení, slyšíš, „Nějak to zvládnu. Nějak se s tím poperu. Žiju jen ten dnešní den.“

Již od dětství jsme „krmeni“ konceptem, kdy si sami vystačíme: „Podívej se na to jako chlap! Muži nepláčí!“ Jak mnohokrát už ses snažil vyřešit svoje potíže? Jak často jsi byl zaplaven pokušeními, která tě přemohla?

Prosím, nerozuměj mi špatně. Věřím, že Bůh chce, abychom bojovali dobrý boj víry, ale Pán má cestu, jak dovolí, abychom byli „zkoušeni nad míru“. Nic, co zkoušíš, nefunguje. Nic, o čem jsi četl, se nezdá, že by pomáhalo. Žádná rada druhých nedává smysl. Náhle, jsi dotlačen do krize, která vymítila jakékoli doufání v sebe sam. Nemáš žádnou naději – kromě toho, že vzdáš svoji lidskou naději. Jsi dotlačen doufat v Boha – a vidíš, že jediná cesta z toho ven, je na něj spoléhat!

Pavel nám jasně sděluje, „v nitru jsem už očekával rozsudek smrti. Byl jsem zkoušen za zdroje vlastních sil. A již více jsem nemohl doufat v sám sebe! Musel jsem se obrátit na Boha, s vírou, že On sám mě může zachránit z mého utrpení!“

„Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.“ (1Kor. 10:13)

Jaká je cesta úniku? Docházíš ke konci svých vlastních sil a obracíš se absolutně k Bohu! Stejně jako Pavel,“Nedoufám již víc v sám sebe!“

Cesta úniku je jednoduchá, dětská víra v Boha. Víra, která v Něj absolutně doufá a vidí skrze to vše, poddává se a říká, „Bože, pokládám všechno na Tebe!“