středa 21. listopadu 2012

KDYŽ BŮH ŘÍKÁ „DŮVĚŘUJ MI“, MYSLÍ TO VÁŽNĚ!

Zamysli se na chvíli nad tím, jak se Bůh pokaždé postaral o potřeby svého lidu.

Když Izrael byl na poušti, neexistovali žádné supermarkety nebo obchody s potravinami. Dokonce ani stéblo trávy nebylo v dohlednu. Ale Bůh poslal z nebe manu, aby lid měl chléb a též způsobil, že přiletěly křepelky a zasypali tábor, takže lid měl i maso. Pak jim dal vodu ze skály. Také se nadpřirozeným způsobem postaral o to, že jejich oblečení a obuv se během 40 let neopotřebovala.

Ve Starém Zákoně čteme o tom, že hladovému prorokovi nosili jídlo havrani. Mouka ve džbánu a olej v láhvi se nadpřirozeným způsobem znovu a znovu doplňovali. Celá armáda se dala na útěk, neboť slyšela zvláštní hluk – a zanechala za sebou dostatek zásob pro jedno celé město hladovějících Izraelců.

V Novém Zákoně čteme o tom, že voda se proměnila na víno. Daně byly zaplacené mincí, jež se našla v ústech chycené ryby. Pět tisíc lidí bylo nasyceno pouze pěti chleby a dvěma rybami.

Všechny tyto zázraky k nám volají: „Bůh je věrný. On je hodný důvěry!“ A v 25. kapitole knihy Leviticus čteme o dalším nadpřirozeném fenoménu – o mimořádně požehnané sklizni před rokem odpočinku pro zemi.

Dále, Bůh přikázal svému lidu dodržovat sedm po sobě jdoucích cyklů roků odpočinku pro zemi: „Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let.“ Jinými slovy: „Oslavujte rok odpočinku každých sedm let, po dobu čtyřicet devět let.“

V biblických poměrech, čtyřicet devět let znamená jednu celou generaci. Z toho vyplývá, že tato doba by znamenala dostatek času pro celou generaci, aby se naučila důvěřovat Pánu. Za tu dobu by rodiče a prarodiče měli za sebou dostatek zkušeností s vírou, aby mohli říct svým dětem: „Ano, je to pravda! Bůh se postaral o všechny naše potřeby během prvních šesti let, ale když nastal sedmý rok, mnozí z nás měli strach. Přesto, to, co nám Bůh dal, stačilo do začátku osmého, a dokonce i do začátku devátého roku. Někdy jsme z toho měli hrůzu, ale vždy bylo všeho dost. Nikdy nehladověl, nikdo nemusel žebrat. On se postaral o všechny naše potřeby. On zkoušel naši vírou – a zůstal věrný!“

Pointa je: když Bůh říká: „Důvěřuj mi“, myslí to vážně!