pátek 30. listopadu 2012

PŘEBÝVÁNÍ V KRISTU

Dnešní křesťané žijí v době velikého světla. Duch svatý nám zjevuje význam Ježíšova mocného díla na kříži a neuvěřitelná požehnání plynoucí z Jeho oběti. A přece byla doba známá jako Temný věk, kdy bylo Kristovo úžasné dílo světem zakryto.

Většina bohoslužeb v době Temného věku byla zaměřena na věčné zatracení a Boží hněv. Papežové a kněží kázali evangelium skutků a lidé prováděli rozmanité dobré skutky, když se pokoušeli smířit s Bohem. Cestovali na míle daleko, aby se poklonili posvátným místům, klečeli při uctívání před kamennými modlami, opakovali dlouhé modlitby, hladili modlitební korálky. A přesto všechny tyto věci pouze zvýšili jejich otroctví a přinesli jejich duším hlubší temnotu.

Lidé tenkrát nevěděli nic o užitku a požehnáních dostupných skrze Kristovo vítězství na Kalvárii. Dokonce i dnes, kdy máme dostupné veškeré kázání na toto téma, většina křesťanů stále nechápe mnohé důležité aspekty toho, co pro nás Kristus vykonal, tedy toho, co znamená přebývat „v Kristu.“

Jako pastýř Pánova stáda příležitostně kážu o peklu, věčném zatracení a Božím hněvu. Ale stále více jsem přesvědčený o tom, že jedinou cestou, po níž mohu vést Boží lid k vítěznému životu, je kázat o požehnáních a užitku „přebývání v Kristu.“

Je pravdou, že přebývání v Kristu je jediným základem, na němž lze stavět opravdovou svatost a spravedlnost. Bez tohoto základu se budeme spoléhat na své tělo, když se budeme snažit v sobě vytvořit nějakou formu svatosti. Pravá svatost se získává pouze znalostí Božího bohatství v Ježíši Kristu.

„Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně“ (Titus 2:11-12). Pouze Boží milost nás může naučit té teologii, která vede ke svatosti – a kterou nikdy nemohou vytvořit žádné skutky.