RADOSTNÝ ZVUK SVOBODY
Když nastal rok odpočinutí, každý dluh byl vymazán. Všechny smlouvy a vlastnictví byly vráceny původnímu majiteli, což znamenalo, že každý farmář dostal svou zemi a rodinu zpět. (více k přečtení v Leviticus 25)
Umíte si představit to jásání, které se dálo v Izraeli a Judei, když trubky zazněly. V tu chvíli, desátého dne sedmého měsíce, zatímco vysoce postavený kněz dělal své povinnosti k odčinění hříchů, každý služebník (otrok), který byl prodán do otroctví, byl osvobozen. A každému člověku, který přišel o majetek, bylo všechno navráceno zpět. Rodiny byli znovu sjednoceny. Domovy byly obnoveny. Byl to čas osvobození a svobody!
Předstvuji si farmáře bez prostředků, jak stojí podél vyznačených čar svého starého vlastnictví a čekají, až budou moci překročit čáru jakmile zazní trumbky. Čekali deset let ...potom pět...potom jeden rok ..a nyní počítají minuty až uslyší radostný zvuk. Asi si musejí myslet, „Dostávám zpět vše, co jsem ztratil. Je to opět moje – protože tento rok je rokem odpočinutí.“
Během roku odpočinutí se nedála žádná setba ani sklizeň. Místo toho měl být čas tráven radostí a jásáním. Byly to vlastně Vánoce po celý rok každý den, rok chválení Boha za jeho milost, zaopatření a svobodu.
Prosím rozuměj, svoboda proklamovaná v roce odpočinutí nebyla nějaká mlhavá idea založená na samotné víře. Byl to zákon té země. Vše, co dlužník musel udělat, aby prosadil zákon bylo, si na tom stát. Levité jednali jako dozorci nebo šerifové, tak že každému byla zaručena spravedlnost.
Příležitostně, pán může říci sluhovi, „Neodcházíš; jsi stále můj služebník! Vrať se ke své práci.“ Ale služebník se mohl vysmát pánovi do tváře a říci, „My oba víme, co znamená zvuk trubek. Je to radostný zvuk mojí svobody. Nemáš už více na mě žádné legální právo. Jsem volný!“
Jak lidé čekali a toužili slyšet ten radostný zvuk. Znamenal svobodu říci,“Nic z mé minulosti nemůže být drženo proti mně. Byl jsem vysvobozen a nikdo mě nemůže o mé dědictví okrást.“Člověk v otroctví musel jednat tak, aby vzal vlastnictví své svobody nebo ztraceného majetku. Mohl tančit a křičet v synagóze, co chtěl, provolávat, „Jsem volný! Vše bylo obnoveno!“ Ale dokud on nevystoupil a nedomáhal se svých práv, nemohl žádné z nich vychutnat. Vidíte tu důležitost zde? Většina křesťanů nedosáhla odpočinutí, které jim Ježíš dal. Mnozí si myslí „radostný zvuk“ dnes je pouze tleskání rukama nebo tančení v emotivním čase chval. Ale je to mnohem víc. Bůh nás volá k přisvojení si svobody, pokoje a slávy. To nám poskytuje skrze odpuštění hříchů. Je na nás vyjít a nárokovat si!
Umíte si představit to jásání, které se dálo v Izraeli a Judei, když trubky zazněly. V tu chvíli, desátého dne sedmého měsíce, zatímco vysoce postavený kněz dělal své povinnosti k odčinění hříchů, každý služebník (otrok), který byl prodán do otroctví, byl osvobozen. A každému člověku, který přišel o majetek, bylo všechno navráceno zpět. Rodiny byli znovu sjednoceny. Domovy byly obnoveny. Byl to čas osvobození a svobody!
Předstvuji si farmáře bez prostředků, jak stojí podél vyznačených čar svého starého vlastnictví a čekají, až budou moci překročit čáru jakmile zazní trumbky. Čekali deset let ...potom pět...potom jeden rok ..a nyní počítají minuty až uslyší radostný zvuk. Asi si musejí myslet, „Dostávám zpět vše, co jsem ztratil. Je to opět moje – protože tento rok je rokem odpočinutí.“
Během roku odpočinutí se nedála žádná setba ani sklizeň. Místo toho měl být čas tráven radostí a jásáním. Byly to vlastně Vánoce po celý rok každý den, rok chválení Boha za jeho milost, zaopatření a svobodu.
Prosím rozuměj, svoboda proklamovaná v roce odpočinutí nebyla nějaká mlhavá idea založená na samotné víře. Byl to zákon té země. Vše, co dlužník musel udělat, aby prosadil zákon bylo, si na tom stát. Levité jednali jako dozorci nebo šerifové, tak že každému byla zaručena spravedlnost.
Příležitostně, pán může říci sluhovi, „Neodcházíš; jsi stále můj služebník! Vrať se ke své práci.“ Ale služebník se mohl vysmát pánovi do tváře a říci, „My oba víme, co znamená zvuk trubek. Je to radostný zvuk mojí svobody. Nemáš už více na mě žádné legální právo. Jsem volný!“
Jak lidé čekali a toužili slyšet ten radostný zvuk. Znamenal svobodu říci,“Nic z mé minulosti nemůže být drženo proti mně. Byl jsem vysvobozen a nikdo mě nemůže o mé dědictví okrást.“Člověk v otroctví musel jednat tak, aby vzal vlastnictví své svobody nebo ztraceného majetku. Mohl tančit a křičet v synagóze, co chtěl, provolávat, „Jsem volný! Vše bylo obnoveno!“ Ale dokud on nevystoupil a nedomáhal se svých práv, nemohl žádné z nich vychutnat. Vidíte tu důležitost zde? Většina křesťanů nedosáhla odpočinutí, které jim Ježíš dal. Mnozí si myslí „radostný zvuk“ dnes je pouze tleskání rukama nebo tančení v emotivním čase chval. Ale je to mnohem víc. Bůh nás volá k přisvojení si svobody, pokoje a slávy. To nám poskytuje skrze odpuštění hříchů. Je na nás vyjít a nárokovat si!