MILOSTIVÉ LÉTO

O historii židovského milostivého léta se dozvídáme z 25. kapitoly knihy Leviticus. Tento zvyk začal Božím příkazem, aby Izraelci nechali půdu každý sedmý rok odpočívat a neobdělávali ji. Sedmý rok byl svátečním létem, v němž měla půda ležet ladem. Po celý rok se nic nesázelo ani nesklízelo: „Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země rok odpočinutí, slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici“ (Leviticus 25,3-4).

Bůh na jeden rok prostě zastavil všechny zemědělské činnosti. To znamenalo, že Izraelci museli tuto dobu žít bez zřejmých prostředků obživy. Museli složit své životy zcela do Božích dlaní a důvěřovat Mu, že naplní všechny jejich potřeby.

K tomu bylo samozřejmě zapotřebí hodně víry. Vezměte si to: Po celý jeden rok nebude žádný přísun plodin…žádné žně a žádné zrní na nakrmení dobytka…žádná práce pro rolníky ani pro majitele vinic. Spoustu dnešních křesťanů by zpanikařilo už po týdnu takové situace, což je mnohem kratší doba než rok. Izraelci se opravdu obávali: „Jak ten sedmý rok seženeme jídlo? Jak nasytíme své rodiny a zvířata? Šestý rok spotřebujeme všechno, co máme, a hned potom přijde sváteční rok. Máme jen nečinně sedět, zatímco naše děti budou hladovět? Opravdu Hospodin očekává, že budeme sledovat, jak hrozny na vinicích tlejí a hnijí?“

Bůh však pro půdu nařídil sváteční rok s jasným záměrem. Mělo to ukázat, jak je svému lidu věrný. „Snad řeknete: Co budeme jíst sedmého roku, když nebudeme sít ani sklízet žádnou úrodu? Na můj rozkaz sestoupí na vás šestého roku mé požehnání, takže vydá úrodu na tři roky“ (verše 20-21).

To byl úžasný slib! Hospodin Izraeli zajistil trojitou úrodu (viz verš 22): „Jestliže vykročíte ve víře a budete mi důvěřovat, dám vám šestý rok úrodu, která vás dostatečně zásobí na tři roky.“

Věřím, že zde Pán říká něco důležitého - že ať jsou okolnosti jakékoliv, On zaopatřuje ty, kdo mu důvěřují a poslouchají ho.