ČEKÁNÍ NA PÁNA
Ďábel má strategii, jak křesťany oklamat, aby pochybovali o tom, že Bůh věrně odpovídá na modlitby. Satan nás přiměl uvěřit, že Hospodin si zakryl uši před naším nářkem a nechal nás na holičkách.
Jsem přesvědčen, že největší tragédie dnešní církve je, že tak málo z nás věří v moc a účinnost modlitby. Aniž by se chtěli rouhat, mnoho křesťanů si dnes stěžuje: „Modlím se, ale nedostávám žádné odpovědi. Tak dlouho a tak usilovně jsem se modlil – a bez výsledků. Chci jenom malou známku toho, že se věci mění. Ale věci pokračují tak jako obvykle – nic se neděje. Jak dlouho musím čekat?“ Už nechodí do své modlitební komůrky, protože jsou přesvědčeni, že jejich modlitební prosby k Božímu trůnu nedostanou. Další si myslí, že jedině modlitby lidí, jako byl Daniel, David či Eliáš, se dostanou k Hospodinu.
Upřímně řečeno, mnozí svatí Boží zápasí s těmito myšlenkami: „Jestliže Bůh slyší mé modlitby, a já se modlím usilovně, proč nevidím žádné známky Jeho odpovědi?“ Je nějaká věc, za kterou se modlíte už dlouhou dobu, a přesto stále nebyla vyslyšena? Uběhly dokonce i roky a vy stále čekáte, doufáte i pochybujete?
Dávejme si pozor, abychom (jako Jób) neobviňovali Boha, že je netečný a lhostejný k našim potřebám a prosbám. Jób si stěžoval: „Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení“ (Jób 30,20).
Jóbovu představu o Boží věrnosti zkalily nesnáze. Nakonec obviňoval Hospodina, že na něj zapomněl. A Bůh ho za to náležitě pokáral.
Je načase, abychom se my křesťané podívali upřímně na důvody, proč se našim modlitbám nedaří. Můžeme se provinit tím, že budeme Boha obviňovat, že nás přehlíží, a zatím za to celou dobu může naše chování.
„Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi“ (Žalm 37,34).
Jsem přesvědčen, že největší tragédie dnešní církve je, že tak málo z nás věří v moc a účinnost modlitby. Aniž by se chtěli rouhat, mnoho křesťanů si dnes stěžuje: „Modlím se, ale nedostávám žádné odpovědi. Tak dlouho a tak usilovně jsem se modlil – a bez výsledků. Chci jenom malou známku toho, že se věci mění. Ale věci pokračují tak jako obvykle – nic se neděje. Jak dlouho musím čekat?“ Už nechodí do své modlitební komůrky, protože jsou přesvědčeni, že jejich modlitební prosby k Božímu trůnu nedostanou. Další si myslí, že jedině modlitby lidí, jako byl Daniel, David či Eliáš, se dostanou k Hospodinu.
Upřímně řečeno, mnozí svatí Boží zápasí s těmito myšlenkami: „Jestliže Bůh slyší mé modlitby, a já se modlím usilovně, proč nevidím žádné známky Jeho odpovědi?“ Je nějaká věc, za kterou se modlíte už dlouhou dobu, a přesto stále nebyla vyslyšena? Uběhly dokonce i roky a vy stále čekáte, doufáte i pochybujete?
Dávejme si pozor, abychom (jako Jób) neobviňovali Boha, že je netečný a lhostejný k našim potřebám a prosbám. Jób si stěžoval: „Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení“ (Jób 30,20).
Jóbovu představu o Boží věrnosti zkalily nesnáze. Nakonec obviňoval Hospodina, že na něj zapomněl. A Bůh ho za to náležitě pokáral.
Je načase, abychom se my křesťané podívali upřímně na důvody, proč se našim modlitbám nedaří. Můžeme se provinit tím, že budeme Boha obviňovat, že nás přehlíží, a zatím za to celou dobu může naše chování.
„Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi“ (Žalm 37,34).