UTVÁŘENÍ BOŽÍ MILOSTÍ by Gary Wilkerson
Podívejme se, co nám Bůh říká o modlitbě. Nejprve se dovídáme: „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko“ (Izajáš 55,6). A pak Bible praví: „Nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha“ (Římanům 3,11). V Písmu je jasně řečeno, že nehledáme Pána tak, jak bychom měli.
Znovu a znovu nám Bible ukazuje Boží normu dokonalosti – a naši neschopnost jí dosáhnout. Proč? Můžeme se vyhnout osudu farizeů. Ti vstávali brzy ráno a pronášeli dlouhé modlitby. Vytvořili pravidla a předpisy, aby vzbudili zdání svatého chování. Ale Ježíš ukazuje, že zatímco navenek vypadali čistí, jejich srdce byla temná a zkažená. „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti“ (Lukáš 11,39).
Hospodin v nás chce konat více – více, než bychom kdy mohli dosáhnout vlastní snahou. Pavel to shrnuje v jednom krátkém odstavci: „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil?…Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?“ (Galatským 3,1-3).
Pokud naše skutky poslušnosti nejsou utvářeny Boží milostí, cítíme to. Navenek jsme možná pyšní na to, čeho zdánlivě dosahujeme. Ale jakmile něco nezvládneme, odradí nás to natolik, že to chceme vzdát a myslíme si: „Tohle je příliš těžké břemeno. Už to dál nezvládnu.“
Přesně tak! V tom to je: Je to příliš těžké břemeno. Proto nám Ježíš říká: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Matouš 11,28-30).
Znovu a znovu nám Bible ukazuje Boží normu dokonalosti – a naši neschopnost jí dosáhnout. Proč? Můžeme se vyhnout osudu farizeů. Ti vstávali brzy ráno a pronášeli dlouhé modlitby. Vytvořili pravidla a předpisy, aby vzbudili zdání svatého chování. Ale Ježíš ukazuje, že zatímco navenek vypadali čistí, jejich srdce byla temná a zkažená. „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti“ (Lukáš 11,39).
Hospodin v nás chce konat více – více, než bychom kdy mohli dosáhnout vlastní snahou. Pavel to shrnuje v jednom krátkém odstavci: „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil?…Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?“ (Galatským 3,1-3).
Pokud naše skutky poslušnosti nejsou utvářeny Boží milostí, cítíme to. Navenek jsme možná pyšní na to, čeho zdánlivě dosahujeme. Ale jakmile něco nezvládneme, odradí nás to natolik, že to chceme vzdát a myslíme si: „Tohle je příliš těžké břemeno. Už to dál nezvládnu.“
Přesně tak! V tom to je: Je to příliš těžké břemeno. Proto nám Ježíš říká: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“ (Matouš 11,28-30).