ZASLÍBENÍ DĚDICOVÉ
„Neboj se jich!“ (5. Mojžíšova 7:18). Pro Izrael představují „oni“ velké, dobře ozbrojené pohanské národy, kterým čelili v zaslíbené zemi. Pro nás dnes „oni“ představují každý problém, svízel a nepřekonatelnou těžkost, které v životě čelíme.
Ptáte se, proč se nemáme strachovat? Bůh to říká! Žádné další vysvětlení není nutné. Bůh je všemohoucí, víc než dostatečný – a je si vědom, že čelíme satanským pevnostem. Zná každé osidlo, zkoušku a pokušení, které nám kdy může být předhozeno. A On nám přikazuje: „Neboj se jich!“
Abrahám žil v cizí zemi - obklopený mocnými králi a vůbec netušil, kde skončí. Přesto první slova, které mu Bůh řekl, byla: „Neboj se Abrame, já jsem tvůj štít a odplata tvá velmi veliká“ (1. Mojžíšova 15:1).
Význam této poslední věty je: „Budu hradbou okolo tebe, tvůj ochránce, tvá záštita.“ Bůh tu vlastně říká Abrahamovi: „Budeš čelit těžkostem. Ale já tě vždy ochráním.“ Abraham reagoval vírou v Boží slovo, které k němu Bůh promluvil: „Uvěřil Bohu a počteno je mu to za spravedlnost“ (verš 6).
Stejné slovo dostal i Abrahamův syn Izák. On také žil v nepřátelském prostředí obklopený Filištíny, kteří ho nenáviděli, sužovali ho a přáli si, aby byl pryč z jejich země. Písmo říká, že pokaždé, když vyhloubil studnu, aby získal vodu, Filištíni ji zase zasypali: „…Filištíni je zasypali a naplnili hlínou“ (1. Mojžíšova 26:15).
Kamkoliv Izák šel, vždy měl stejný problém. Dokonce jednu studnu pojmenoval „Esek“, což znamená „svár“ (viz 26:20). Zdánlivě Izák ve svém životě nepocítil nic než svár. Musel si myslet: „Jak nakrmím svou rodinu a napojím stáda ovcí? A jak mohu vychovat děti beze strachu, že by nás mohli Filištíni bez problému kdykoli zničit? Bože, proč jsi mě sem usídlil? Jak to kdy mohu zvládnout?“
Když se kolem Izáka utvářel mrak pochybností, dal mu Bůh stejné slovo jako Abrahamovi: „Jsem Bůh Abrahama, tvého otce, neboj se, protože já jsem s tebou a rozmnožím tvé símě pro svého služebníka Abrahama“ (verš 24).
Dnes jsme my, stejně jako Izák, děti Abrahama. A Bůh nám dává to stejné zaslíbení, které dal Abrahamovi a jeho potomstvu: „ A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“ (Galatským 3:29).
Ptáte se, proč se nemáme strachovat? Bůh to říká! Žádné další vysvětlení není nutné. Bůh je všemohoucí, víc než dostatečný – a je si vědom, že čelíme satanským pevnostem. Zná každé osidlo, zkoušku a pokušení, které nám kdy může být předhozeno. A On nám přikazuje: „Neboj se jich!“
Abrahám žil v cizí zemi - obklopený mocnými králi a vůbec netušil, kde skončí. Přesto první slova, které mu Bůh řekl, byla: „Neboj se Abrame, já jsem tvůj štít a odplata tvá velmi veliká“ (1. Mojžíšova 15:1).
Význam této poslední věty je: „Budu hradbou okolo tebe, tvůj ochránce, tvá záštita.“ Bůh tu vlastně říká Abrahamovi: „Budeš čelit těžkostem. Ale já tě vždy ochráním.“ Abraham reagoval vírou v Boží slovo, které k němu Bůh promluvil: „Uvěřil Bohu a počteno je mu to za spravedlnost“ (verš 6).
Stejné slovo dostal i Abrahamův syn Izák. On také žil v nepřátelském prostředí obklopený Filištíny, kteří ho nenáviděli, sužovali ho a přáli si, aby byl pryč z jejich země. Písmo říká, že pokaždé, když vyhloubil studnu, aby získal vodu, Filištíni ji zase zasypali: „…Filištíni je zasypali a naplnili hlínou“ (1. Mojžíšova 26:15).
Kamkoliv Izák šel, vždy měl stejný problém. Dokonce jednu studnu pojmenoval „Esek“, což znamená „svár“ (viz 26:20). Zdánlivě Izák ve svém životě nepocítil nic než svár. Musel si myslet: „Jak nakrmím svou rodinu a napojím stáda ovcí? A jak mohu vychovat děti beze strachu, že by nás mohli Filištíni bez problému kdykoli zničit? Bože, proč jsi mě sem usídlil? Jak to kdy mohu zvládnout?“
Když se kolem Izáka utvářel mrak pochybností, dal mu Bůh stejné slovo jako Abrahamovi: „Jsem Bůh Abrahama, tvého otce, neboj se, protože já jsem s tebou a rozmnožím tvé símě pro svého služebníka Abrahama“ (verš 24).
Dnes jsme my, stejně jako Izák, děti Abrahama. A Bůh nám dává to stejné zaslíbení, které dal Abrahamovi a jeho potomstvu: „ A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“ (Galatským 3:29).