POJĎTE KE MNĚ by Gary Wilkerson
„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Matouš 11:28). Ježíš nenabízí jen pozvání, on nám říká – přikazuje nám – abychom přišli k němu, protože jedině on dává odpočinutí, jaké naše duše potřebují.
A je snad možné, abychom my, sami od sebe, „přišli k němu“? Podle Ježíše to možné není: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“ (Jan 6:44). Proč by nám Kristus přikazoval něco, co nemůžeme udělat?
Zde dostáváme důležitou lekci – takovou, která pohlíží kriticky na život křesťana. Když dostáváme přikázání, nestačí se nabudit a říci: „Jsem tvůj, Pane!“ Jestliže to uděláme, máme problém ještě předtím, než začneme. Skutečnost je taková, že když dostáváme v evangeliích příkaz, odhaluje to naši neschopnost. Bůh to dělá s tímto záměrem. Kdykoli nám zjevuje svoji vůli a svá přikázání, ukazuje nám, že nejsme schopni toho dosáhnout sami od sebe.
Z tohoto důvodu Ježíš ke každému přikázání, které je nemožné vykonat, dodává zaslíbení. Nejprve říká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec.“ A hned dodává: „A já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6:44, zdůraznění přidáno). Bůh nás nejen přitáhne k sobě, ale také nás vzkřísí k novému životu. Jeho moc nás uschopňuje chodit s ním v nové smlouvě.
Nemáme schopnost, abychom získali nový život sami od sebe. Ten přichází pouze skrze Něho. Stejně tak tatáž moc, která nás zachraňuje milostí, nás také milostí udržuje. „Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3:21). Miluji překlad poslední části tohoto verše z Bible krále Jakuba: „Že jeho skutky se mohou projevit jako ty, které byly způsobeny v Bohu.“ To znamená, že byly „učiněny Bohem.“ Bůh vytváří ty skutky v nás! Proto ke každému přikázání přidává zaslíbení. Jakmile zjeví naši neschopnost, zjeví svou schopnost a ochotu všechno to v nás uskutečnit.
A je snad možné, abychom my, sami od sebe, „přišli k němu“? Podle Ježíše to možné není: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal“ (Jan 6:44). Proč by nám Kristus přikazoval něco, co nemůžeme udělat?
Zde dostáváme důležitou lekci – takovou, která pohlíží kriticky na život křesťana. Když dostáváme přikázání, nestačí se nabudit a říci: „Jsem tvůj, Pane!“ Jestliže to uděláme, máme problém ještě předtím, než začneme. Skutečnost je taková, že když dostáváme v evangeliích příkaz, odhaluje to naši neschopnost. Bůh to dělá s tímto záměrem. Kdykoli nám zjevuje svoji vůli a svá přikázání, ukazuje nám, že nejsme schopni toho dosáhnout sami od sebe.
Z tohoto důvodu Ježíš ke každému přikázání, které je nemožné vykonat, dodává zaslíbení. Nejprve říká: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec.“ A hned dodává: „A já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6:44, zdůraznění přidáno). Bůh nás nejen přitáhne k sobě, ale také nás vzkřísí k novému životu. Jeho moc nás uschopňuje chodit s ním v nové smlouvě.
Nemáme schopnost, abychom získali nový život sami od sebe. Ten přichází pouze skrze Něho. Stejně tak tatáž moc, která nás zachraňuje milostí, nás také milostí udržuje. „Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3:21). Miluji překlad poslední části tohoto verše z Bible krále Jakuba: „Že jeho skutky se mohou projevit jako ty, které byly způsobeny v Bohu.“ To znamená, že byly „učiněny Bohem.“ Bůh vytváří ty skutky v nás! Proto ke každému přikázání přidává zaslíbení. Jakmile zjeví naši neschopnost, zjeví svou schopnost a ochotu všechno to v nás uskutečnit.