CO ZASLÍBIL OTEC by Gary Wilkerson
Kapitoly 1-6 knihy Skutků popisují jeden z nejslavnějších Božích činů v dějinách. Je to úžasný sled událostí: mocné kázání, masová obrácení, zázračná uzdravení. To všechno bylo naplněním božského zaslíbení, které předpověděl Ježíš.
Před svým vzkříšením Kristus nabádal učedníky, aby čekali v Jeruzalémě na to, až obdrží, „co zaslíbil Otec.“ „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“ (Lukáš 24:49).
Toto zaslíbení se začalo plnit o Letnicích, což byl Izraelský svátek „prvotin úrody.“ Svět měl vidět první úrodu Kristova spasitelského díla na kříži.
Učedníci si vůbec nedokázali představit, co Bůh zamýšlí. Pravděpodobně si mysleli: „Skvělé! Toto zaslíbení znamená, že Bůh obnoví Izrael. Navždy nás osvobodí od římských okovů a zase budeme Jeho lidem.“
Myslím si, že dnes by asi církev reagovala podobně, kdybychom od Ježíše uslyšeli tentýž slib. Asi bychom si mysleli: „Až se splní Boží zaslíbení, naše církev bude naplněna, až bude přetékat. Duch svatý pohne dalšími městy a lidé odevšad vycestují, aby okusili. Budeme požehnáni jako nikdy předtím!“
Měli bychom čekat, že Duch svatý naplní naše kostely, že přinese Božímu lidu radost a úlevu. Ale až přijde Boží sláva, nestane se tak jenom kvůli našemu prospěchu. Ježíš neřekl: „Až obdržíte moc z výsosti, budete mými uctívači, mými studenty Bible, mými účastníky modlitebních setkání.“ Řekl: „Budete mými svědky až do končin země.“
Boží moc vyžaduje, abychom vyšli za zdi své církve až do nejvzdálenějšího světa. Tak to vidíme v knize Skutků. Když Petr povstal, aby kázal zástupu, který se shromáždil, tři tisíce byly spaseny. Později, když Petr a Jan svědčili v celém Jeruzalémě, následovaly znamení a zázraky v zázračných uzdraveních a osvobozeních.
A přece to byl jen začátek! Kdyby činnost Ducha ustala v 6. Kapitole Skutků, veškerá Boží moc by zůstala v rukou dvanácti apoštolů. Místo toho nastal tektonický posun. Bůh řekl: „Můj Duch již nebude konat jen skrze pár vyvolených. Zmocním každého muže, každou ženu a každé dítě, kteří budou vzývat mé jméno.“
Před svým vzkříšením Kristus nabádal učedníky, aby čekali v Jeruzalémě na to, až obdrží, „co zaslíbil Otec.“ „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“ (Lukáš 24:49).
Toto zaslíbení se začalo plnit o Letnicích, což byl Izraelský svátek „prvotin úrody.“ Svět měl vidět první úrodu Kristova spasitelského díla na kříži.
Učedníci si vůbec nedokázali představit, co Bůh zamýšlí. Pravděpodobně si mysleli: „Skvělé! Toto zaslíbení znamená, že Bůh obnoví Izrael. Navždy nás osvobodí od římských okovů a zase budeme Jeho lidem.“
Myslím si, že dnes by asi církev reagovala podobně, kdybychom od Ježíše uslyšeli tentýž slib. Asi bychom si mysleli: „Až se splní Boží zaslíbení, naše církev bude naplněna, až bude přetékat. Duch svatý pohne dalšími městy a lidé odevšad vycestují, aby okusili. Budeme požehnáni jako nikdy předtím!“
Měli bychom čekat, že Duch svatý naplní naše kostely, že přinese Božímu lidu radost a úlevu. Ale až přijde Boží sláva, nestane se tak jenom kvůli našemu prospěchu. Ježíš neřekl: „Až obdržíte moc z výsosti, budete mými uctívači, mými studenty Bible, mými účastníky modlitebních setkání.“ Řekl: „Budete mými svědky až do končin země.“
Boží moc vyžaduje, abychom vyšli za zdi své církve až do nejvzdálenějšího světa. Tak to vidíme v knize Skutků. Když Petr povstal, aby kázal zástupu, který se shromáždil, tři tisíce byly spaseny. Později, když Petr a Jan svědčili v celém Jeruzalémě, následovaly znamení a zázraky v zázračných uzdraveních a osvobozeních.
A přece to byl jen začátek! Kdyby činnost Ducha ustala v 6. Kapitole Skutků, veškerá Boží moc by zůstala v rukou dvanácti apoštolů. Místo toho nastal tektonický posun. Bůh řekl: „Můj Duch již nebude konat jen skrze pár vyvolených. Zmocním každého muže, každou ženu a každé dítě, kteří budou vzývat mé jméno.“