JEŽÍŠ JE SMLOUVA by Gary Wilkerson
Když Izajáš prorokoval tato slova, mluvil o Ježíši: „Toto praví Hospodin: „Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě ZA SMLOUVU LIDU, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil“ (Izajáš 49,8).
Jako Kristova církev oslavujeme Izajášovo proroctví každé Vánoce. Prorok vyhlašuje, že Bůh se chystá poslat Svého Syna jako odpověď na každý pláč a každou modlitbu. Přesto je v tomto verši ukryto něco více, než si obvykle spojujeme s děťátkem v jesličkách. Říká nám, že Ježíš byl poslán v lidské podobě, aby ukázal Boží smlouvu s člověkem: „Dám tě za smlouvu lidu.“
Když nám Bůh dal svou Novou smlouvu, neznamenalo to nový systém s novou řadou předpisů a zákonů. Místo toho nám poslal člověka, Ježíše, jako smlouvu.
Stará smlouva byla souborem podmiňovacích příkazů. Stanovovala, že „když uděláte tohle či tamto, Hospodin vám dá život. Ale když to neuděláte, nedostanete Boží požehnání.“ Lidé to samozřejmě nedokázali vůbec splnit. Nedokázali dodržovat Boží zákon, který byl svatý a ryzí, a výsledkem byly jejich životy plné viny, hanby a zoufalství.
Někdy v průběhu času jsme dospěli k závěru, že Boží Stará smlouva potřebuje upravit. Ježíš však nepřišel pozměnit Smlouvu; On přišel jako Smlouva. Nepřišel nám ukázat dar milosti; On je darem milosti.
Po celou historii církve muži jako Luther a Wesley zdůrazňovali, jak důležité je pro Boží lid rozumět Nové smlouvě. Viděli to jako otázku správného dělení Božího Slova – pochopit, co je zákon a co je milost. Pokud nedokážeme této věci porozumět, říkali, jsme odsouzeni k celoživotnímu zoufalství. Luther a Wesley věděli, že je to pravda, protože sami beznaděj a zoufalství zažili.
V tomto je rozdíl: Pod Novou smlouvou už Boží zákon nadále není norma daná zvenčí, o kterou je třeba usilovat. Místo toho je Jeho zákon vepsán do našich srdcí skrze Ducha svatého: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Římanům 5,5). Jsme naplněni Svatým Duchem – životem samotného Boha – aby nám pomáhal dodržovat Jeho Svaté Slovo. Ježíš nás miloval a dal za nás sebe samého, abychom mohli mít tento nový život.
Jako Kristova církev oslavujeme Izajášovo proroctví každé Vánoce. Prorok vyhlašuje, že Bůh se chystá poslat Svého Syna jako odpověď na každý pláč a každou modlitbu. Přesto je v tomto verši ukryto něco více, než si obvykle spojujeme s děťátkem v jesličkách. Říká nám, že Ježíš byl poslán v lidské podobě, aby ukázal Boží smlouvu s člověkem: „Dám tě za smlouvu lidu.“
Když nám Bůh dal svou Novou smlouvu, neznamenalo to nový systém s novou řadou předpisů a zákonů. Místo toho nám poslal člověka, Ježíše, jako smlouvu.
Stará smlouva byla souborem podmiňovacích příkazů. Stanovovala, že „když uděláte tohle či tamto, Hospodin vám dá život. Ale když to neuděláte, nedostanete Boží požehnání.“ Lidé to samozřejmě nedokázali vůbec splnit. Nedokázali dodržovat Boží zákon, který byl svatý a ryzí, a výsledkem byly jejich životy plné viny, hanby a zoufalství.
Někdy v průběhu času jsme dospěli k závěru, že Boží Stará smlouva potřebuje upravit. Ježíš však nepřišel pozměnit Smlouvu; On přišel jako Smlouva. Nepřišel nám ukázat dar milosti; On je darem milosti.
Po celou historii církve muži jako Luther a Wesley zdůrazňovali, jak důležité je pro Boží lid rozumět Nové smlouvě. Viděli to jako otázku správného dělení Božího Slova – pochopit, co je zákon a co je milost. Pokud nedokážeme této věci porozumět, říkali, jsme odsouzeni k celoživotnímu zoufalství. Luther a Wesley věděli, že je to pravda, protože sami beznaděj a zoufalství zažili.
V tomto je rozdíl: Pod Novou smlouvou už Boží zákon nadále není norma daná zvenčí, o kterou je třeba usilovat. Místo toho je Jeho zákon vepsán do našich srdcí skrze Ducha svatého: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Římanům 5,5). Jsme naplněni Svatým Duchem – životem samotného Boha – aby nám pomáhal dodržovat Jeho Svaté Slovo. Ježíš nás miloval a dal za nás sebe samého, abychom mohli mít tento nový život.