POŽEHNÁNÍ KRISTOVY PŘÍTOMNOSTI by Gary Wilkerson
Kristovo kázání na hoře bylo určeno zoufalému a zlomenému shromáždění věřících: Blaze vám, chudým v duchu, plačícím, zlomeným. Blaze vám, jste požehnaní, ne proto, že jste se o to zasloužili, ale proto, že Já jsem s vámi. (Matouš 5:2-11)
Jaké zjevení! Jsme požehnaní jen proto, že Ježíš je s námi. Immanuel - Bůh s námi (Matouš 1:23) - dostává úplně nový význam ve světle Izajášova proroctví: "Já ... tě dám lidu do smlouvy, tak abys ... rozdělil zpustlé dědictví." (Izajáš 49:8) Požehnání Kristovy přítomnosti mělo umlčet všechna obvinění.
Toto umlčení dokonale ilustruje příběh ženy přistižené při cizoložství (Jan 8:1-11). Farizeové ji přivedli před Ježíše a žádali, aby i On ji obvinil. Ve skutečnosti měli ale jiný důvod. Chtěli obžalovat Jeho!
Slyšeli jste někdy křesťany obviňovat Boha? Při svém pastoračním poradenství od lidí neustále slyším: "Bůh v mém životě nic nedělá. Věrně se modlím, ale On neodpovídá. Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, ale On mě nevysvobodil." To je přesně to, co Satan chce: abychom v srdci obvinili Boha. A my se ocitáme spoutaní, jako v začarovaném kruhu.
Ježíš žalobcům oné cizoložnice - a potažmo svým - odpověděl. „zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem." (Jan 8:7) Bůh už není v roli obžalovaného. Ježíš obrací pozornost jinam - k jejich vlastním hříchům. Když to udělal, "začali se jeden po druhém vytrácet." (8:9)
Všimněte si, co potom řekl Ježíš ženě. „Kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?" (Jan 8:10) To samé nám Ježíš říká i dnes. "Kde jsou tví žalobci? Kde jsou ty hlasy, co volají ‚Jsi hříšník, jsi zoufalec, jsi ztracený případ!‘“? Jsou pryč! Já jsem teď tvá spravedlnost a já jsem je všechny umlčel!"
A pokud nám ty hlasy ještě stále znějí v uších, je tu jiný hlas, který je přehluší. "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě." (Jan 10:27) Kristův hlas k nám promlouvá a říká: "Já jsem umlčel vaše žalobce." Jeho pravda proniká vším tím povykem a dává pokoj, který převyšuje chápání.
Jaké zjevení! Jsme požehnaní jen proto, že Ježíš je s námi. Immanuel - Bůh s námi (Matouš 1:23) - dostává úplně nový význam ve světle Izajášova proroctví: "Já ... tě dám lidu do smlouvy, tak abys ... rozdělil zpustlé dědictví." (Izajáš 49:8) Požehnání Kristovy přítomnosti mělo umlčet všechna obvinění.
Toto umlčení dokonale ilustruje příběh ženy přistižené při cizoložství (Jan 8:1-11). Farizeové ji přivedli před Ježíše a žádali, aby i On ji obvinil. Ve skutečnosti měli ale jiný důvod. Chtěli obžalovat Jeho!
Slyšeli jste někdy křesťany obviňovat Boha? Při svém pastoračním poradenství od lidí neustále slyším: "Bůh v mém životě nic nedělá. Věrně se modlím, ale On neodpovídá. Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, ale On mě nevysvobodil." To je přesně to, co Satan chce: abychom v srdci obvinili Boha. A my se ocitáme spoutaní, jako v začarovaném kruhu.
Ježíš žalobcům oné cizoložnice - a potažmo svým - odpověděl. „zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem." (Jan 8:7) Bůh už není v roli obžalovaného. Ježíš obrací pozornost jinam - k jejich vlastním hříchům. Když to udělal, "začali se jeden po druhém vytrácet." (8:9)
Všimněte si, co potom řekl Ježíš ženě. „Kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?" (Jan 8:10) To samé nám Ježíš říká i dnes. "Kde jsou tví žalobci? Kde jsou ty hlasy, co volají ‚Jsi hříšník, jsi zoufalec, jsi ztracený případ!‘“? Jsou pryč! Já jsem teď tvá spravedlnost a já jsem je všechny umlčel!"
A pokud nám ty hlasy ještě stále znějí v uších, je tu jiný hlas, který je přehluší. "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě." (Jan 10:27) Kristův hlas k nám promlouvá a říká: "Já jsem umlčel vaše žalobce." Jeho pravda proniká vším tím povykem a dává pokoj, který převyšuje chápání.