PLNOST BOŽÍ SLÁVY
Záře, která vycházela z Mojžíšovy tváře a z jeho srdce, byla důsledkem toho, že viděl jen trochu plnosti Boží přirozenosti (Exodus 34:29). Dokonce, když Izraelité viděli změněný Mojžíšův výraz, věděli, že prožil nadpřirozený zážitek. Jeho sestra, bratr a ostatní zvolali: „Tento muž se setkal s Bohem tváří v tvář. Překročil hranici“ (viz Exodus 34:29-35).
Dnes máme něco daleko slavnějšího, co neměl ani Mojžíš. Vlastně se dotýkáme Boží slávy. „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života“ (1. Jan 1:1).
Jan zde říká: „Bůh nám zjevil v Kristu plnost své slávy. Viděli jsme jeho slávu zahrnutou do osoby a hovořili jsme s ním. Dokonce jsme se ho dotýkali!“
Dnes nejen že vidíme plnost Boží slávy, ale ona v nás zůstává. Jeho sláva vyzařuje z našich srdcí: „Neboť Bůh, který řekl, ze tmy ať zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově“ (2. Korintským 4:6).
Pavel zde říká: „Ježíš Kristus, Bůh v těle, představuje celého Boha. A protože víme, že Bůh je dobrota, láska, slitování, milost a trpělivost, můžeme si být též jistí, že taková je povaha Krista. Protože Ježíš žije v našich srdcích, víme, že Boží sláva není pouze někde v kosmu. Ne, plnost jeho slávy je v nás, skrze Kristovu přítomnost!“
„Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem“ (Titus 2:11). Kdo je tou milostí? Je to Ježíš Kristus – plný slitování, laskavosti, lásky!
„Vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku“ (verš 12). Pavel nám říká: „Tato milost, která ve vás zůstává, je zjevením Kristovy dobroty. A jestliže v něm setrváte, jeho zjevení vás vyučí svatému životu!“
Dnes máme něco daleko slavnějšího, co neměl ani Mojžíš. Vlastně se dotýkáme Boží slávy. „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života“ (1. Jan 1:1).
Jan zde říká: „Bůh nám zjevil v Kristu plnost své slávy. Viděli jsme jeho slávu zahrnutou do osoby a hovořili jsme s ním. Dokonce jsme se ho dotýkali!“
Dnes nejen že vidíme plnost Boží slávy, ale ona v nás zůstává. Jeho sláva vyzařuje z našich srdcí: „Neboť Bůh, který řekl, ze tmy ať zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově“ (2. Korintským 4:6).
Pavel zde říká: „Ježíš Kristus, Bůh v těle, představuje celého Boha. A protože víme, že Bůh je dobrota, láska, slitování, milost a trpělivost, můžeme si být též jistí, že taková je povaha Krista. Protože Ježíš žije v našich srdcích, víme, že Boží sláva není pouze někde v kosmu. Ne, plnost jeho slávy je v nás, skrze Kristovu přítomnost!“
„Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem“ (Titus 2:11). Kdo je tou milostí? Je to Ježíš Kristus – plný slitování, laskavosti, lásky!
„Vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku“ (verš 12). Pavel nám říká: „Tato milost, která ve vás zůstává, je zjevením Kristovy dobroty. A jestliže v něm setrváte, jeho zjevení vás vyučí svatému životu!“