STÁLE PODOBNĚJŠÍ JEŽÍŠI
„Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem“ (Exodus 34:35). Tvář člověka vyjadřuje navenek, co je v srdci. Když se zjevení Boží slávy uskutečnilo u Mojžíše, změnilo samotný jeho vzhled!
Pavel dosvědčil: „Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům“ (Galatským 1:15-16).
Pavel řekl: „Mám v sobě o mnoho víc než nějaké učení, jak by se někdo mohl domýšlet, více než pouhé zásadní poznání Krista. Mám zjevení, kým Kristus je – zjevení jeho milosti, slitování a lásky. A toto zjevení se stalo samotným zdrojem všeho, co jsem a co činím. Je samotnou podstatou mého života!“
Zjevení Boží slávy je vskutku úžasné. A přesto mnozí toto zjevení překrucují na oprávnění k hříchu. Juda popisuje lidi, kteří „zaměnili milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista“ (Juda 4).
Podle Pavla tací lidé hřeší, „aby se rozhojnila milost“ (Římanům 6:1). V podstatě říkají: „Jestliže se Bůh rád projevuje skrze slitování a odpuštění, potom mu k tomu dám veškerou příležitost. Budu hřešit a nechám ho, ať neustává v lásce ke mně, aby proudila milost. Jaké to bude svědectví světu! Díky mně sestoupí láska z nebes.“
Takoví lidé jsou snadno vidět. Prozradí je výraz ve tváři. Izajáš hovořil o Izraelitech, kteří „do očí vzdorovali jeho slávě. Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí“ (Izajáš 3:8-9). Prorok říkal: „Váš hřích svědčí proti vám v samotném vašem vzezření. Cokoli je ve vašem srdci, bude zjeveno ve vašem výrazu.“
Naproti tomu, i ti nejodpornější hříšníci dokáží rozpoznat, když „jsi byl s Ježíšem.“ Jak? Vypadáš pro ně jinak než všichni ostatní! Říkají: „Jsi jiný. Chodíš s pokornou jistotou a zdá se, že nic o tobě není skryto. Nemáš žádné tajnosti a nevypadá to, že bys v sobě nosil zášť či hořkost. Pokud ano, poznal bych to. Tvůj život je otevřená kniha!“
Ti, kdo si přivlastnili Boží slávu, jsou denně proměňováni. Jejich vzezření je stále podobnější Ježíšovu!
Pavel dosvědčil: „Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům“ (Galatským 1:15-16).
Pavel řekl: „Mám v sobě o mnoho víc než nějaké učení, jak by se někdo mohl domýšlet, více než pouhé zásadní poznání Krista. Mám zjevení, kým Kristus je – zjevení jeho milosti, slitování a lásky. A toto zjevení se stalo samotným zdrojem všeho, co jsem a co činím. Je samotnou podstatou mého života!“
Zjevení Boží slávy je vskutku úžasné. A přesto mnozí toto zjevení překrucují na oprávnění k hříchu. Juda popisuje lidi, kteří „zaměnili milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista“ (Juda 4).
Podle Pavla tací lidé hřeší, „aby se rozhojnila milost“ (Římanům 6:1). V podstatě říkají: „Jestliže se Bůh rád projevuje skrze slitování a odpuštění, potom mu k tomu dám veškerou příležitost. Budu hřešit a nechám ho, ať neustává v lásce ke mně, aby proudila milost. Jaké to bude svědectví světu! Díky mně sestoupí láska z nebes.“
Takoví lidé jsou snadno vidět. Prozradí je výraz ve tváři. Izajáš hovořil o Izraelitech, kteří „do očí vzdorovali jeho slávě. Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí“ (Izajáš 3:8-9). Prorok říkal: „Váš hřích svědčí proti vám v samotném vašem vzezření. Cokoli je ve vašem srdci, bude zjeveno ve vašem výrazu.“
Naproti tomu, i ti nejodpornější hříšníci dokáží rozpoznat, když „jsi byl s Ježíšem.“ Jak? Vypadáš pro ně jinak než všichni ostatní! Říkají: „Jsi jiný. Chodíš s pokornou jistotou a zdá se, že nic o tobě není skryto. Nemáš žádné tajnosti a nevypadá to, že bys v sobě nosil zášť či hořkost. Pokud ano, poznal bych to. Tvůj život je otevřená kniha!“
Ti, kdo si přivlastnili Boží slávu, jsou denně proměňováni. Jejich vzezření je stále podobnější Ježíšovu!