ODHALENÍ BOŽÍ SLÁVY
Jakmile nám je jednou odhalena Boží sláva, nemůžeme se už dále k druhým chovat jako dříve. Všechno se musí změnit.
„Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4,31-32).
Bůh nám skrze Pavla říká: „Viděli jste mou slávu a víte, jaký jsem – laskavý a připravený odpustit. Teď chci, abyste to, jaký jsem, ukázali ostatním!“
Ačkoli Mojžíšovi byla zjevena Boží sláva, jednou ji lidu neukázal správně. Došla mu trpělivost s neposlušností Izraelců a rozzlobeně udeřil do skály svou holí, jako by chtěl říct: „Vy bando tvrdohlavých vzbouřenců!“
Hospodinu se to vůbec nelíbilo. Když vám jednou odhalí Svou slávu – Svou laskavost, dobrotu, milost a slitování – nebude mít s vámi trpělivost, když budete Jeho milost druhým interpretovat nesprávně. Mojžíš to udělal Izraelcům a jako výsledek nemohl – on, jeden z nejpokornějších a nejzbožnějších lidí ve Starém zákoně – vstoupit do Boží plnosti. Nebylo mu dovoleno vejít do Země zaslíbené!
Další příklad nacházíme v jednom z Ježíšových podobenství. Vypráví o služebníkovi, kterému jeho pán odpustil velký dluh a projevil tak velikou laskavost, milost a odpuštění. Přesto, jen co mu bylo odpuštěno, potkal ten služebník člověka, který mu dlužil malou částku. Chytil ho a dal do vězení, dokud nezaplatí dluh. Ten samý člověk, který zakusil velkou lásku a odpuštění, sám neprojevil žádné slitování.
Ježíš v tomto podobenství říká: „Špatně ukazujete Otcovu lásku! Dotknul se vás Svou nezměrnou milostí skrze Svou laskavost a odpuštění vašich hříchů. Přesto, ačkoliv jste viděli Jeho slávu, neukazujete ji světu správně.
Celé je to shrnuto v Pavlově příkazu: „Buďte k druhým milosrdní, i kdyby oni k vám nebyli.“
„Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4,31-32).
Bůh nám skrze Pavla říká: „Viděli jste mou slávu a víte, jaký jsem – laskavý a připravený odpustit. Teď chci, abyste to, jaký jsem, ukázali ostatním!“
Ačkoli Mojžíšovi byla zjevena Boží sláva, jednou ji lidu neukázal správně. Došla mu trpělivost s neposlušností Izraelců a rozzlobeně udeřil do skály svou holí, jako by chtěl říct: „Vy bando tvrdohlavých vzbouřenců!“
Hospodinu se to vůbec nelíbilo. Když vám jednou odhalí Svou slávu – Svou laskavost, dobrotu, milost a slitování – nebude mít s vámi trpělivost, když budete Jeho milost druhým interpretovat nesprávně. Mojžíš to udělal Izraelcům a jako výsledek nemohl – on, jeden z nejpokornějších a nejzbožnějších lidí ve Starém zákoně – vstoupit do Boží plnosti. Nebylo mu dovoleno vejít do Země zaslíbené!
Další příklad nacházíme v jednom z Ježíšových podobenství. Vypráví o služebníkovi, kterému jeho pán odpustil velký dluh a projevil tak velikou laskavost, milost a odpuštění. Přesto, jen co mu bylo odpuštěno, potkal ten služebník člověka, který mu dlužil malou částku. Chytil ho a dal do vězení, dokud nezaplatí dluh. Ten samý člověk, který zakusil velkou lásku a odpuštění, sám neprojevil žádné slitování.
Ježíš v tomto podobenství říká: „Špatně ukazujete Otcovu lásku! Dotknul se vás Svou nezměrnou milostí skrze Svou laskavost a odpuštění vašich hříchů. Přesto, ačkoliv jste viděli Jeho slávu, neukazujete ji světu správně.
Celé je to shrnuto v Pavlově příkazu: „Buďte k druhým milosrdní, i kdyby oni k vám nebyli.“