ZKOUŠKA

Potomci Izraele byli po odchodu z Egypta zcela bezradní. Patriarchové, matky, knížata, vůdcové ti všichni očekávali nějakou zásadní materiální pomoc. – nebyla však pro ně připravena žádná karavana velbloudů obtěžkaných zásobami. Žádné sušené ovoce, sušené ryby, žádný chleba, žádné fíky, datle, rozinky ani ořechy. Každý, kdo měl oči, bezpochyby viděl, jak se utopila faraonova kolona a jeho velkolepé stany plné potravin topící se vrudém moři! logicky museli dojít k závěru: „bůh znal přeci den a hodinu, kdy jsme opustili egypt. Mojžíš o tom určitě s bohem hovořil , tak proč nám neřekl, abychom si vzali zásoby potravy na šest měsíců? To bohové Egypta jednají se svými služebníky lépe. Proč nám bylo řečeno, abychom si s sebou vzali všechno tohle zlato, stříbro a šperky? Tyto věci se nedají jíst; jsou zde bezcenné!“

Na dohled žádná tráva – žádná lovná zvěř, žádné ovocné stromy, žádní cizinci, s nimiž by se dalo obchodovat. Nemohli se vrátit zpátky do Egypta, ani kdyby chtěli, protože jim stálo v cestě Rudé moře! A kdyby se bývali mohli dostat okolo Rudého moře, Egypťané by jim zabránili v návratu klacky a kameny, protože si nepřáli žádné další rány od Boha.
A tak nezbylo nic než úpění a před nimi neblahá představa pouště. Potomci Izraele křičeli a jejich manželky lomily rukama. Všichni otcové a manželé byli bezradní a pokoření. Shromáždili se kolem Mojžíše a stěžovali si: „Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem“ (Exodus 16:3).

Pro Izraelity to bylo pokoření . Pro nás v současné době je to lekce. „To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. … To, co se tehdy přihodilo jim, , je výstražný příklad napsaný jako napomenutí pro nás, které zastihl přelom věků“ (1. Korintským 10:6, 11).

Bůh přivedl Izraelity k úplnému pokoření.

Zkouška Izraelitů nespočívala pouze v odvaze při boji s mocným nepřítelem, protože Bůh již přislíbil, že za ně bude bojovat. Spočívala také v požehnání, na něž nebyli v zaslíbené zemi připraveni: dostali dobré domy, plné sudy vína, potoky mléka, nadbytek medu, obilí a dobytka – nehledě na všechna duchovní požehnání.

„Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst“ (Deuteronomium 8:3).