čtvrtek 27. listopadu 2014

KONAT JEHO VŮLI

„Nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst (Deuteronomium 8,3).

Tento text z Deuteronomia je tak silný, že sám Ježíš ho použil proti ďáblovi, když ho pokoušel na poušti. „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.‘ On však odpověděl: ‚Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst‘“ (Matouš 4, 2-4).

Stejně jako děti Izraele na poušti, i Ježíš měl hlad. Existuje snad větší ponížení, než když se Syn Boží nachází v bodě naprosté závislosti?
Jako člověk se Ježíš učil poslušnosti a závislosti skrze utrpení, kterými procházel. Příkladem může být i toto vyhladovění. Ježíš řekl vlastně toto: „Nejsem tady kvůli vlastnímu potěšení, nebo abych rozmazloval své tělo. Jsem tu, abych konal dokonalou vůli svého Otce“. Ježíš vydal každou lidskou potřebu do rukou svého Otce. Jinými slovy řekl: „Strávím celý svůj život a všechen svůj čas tím, že budu poslouchat svého Otce a konat jeho dokonalou vůli – a On se o mě postará po svém“.

Ježíš věděl, že stačí, když Bůh řekne stvořitelská slova: „Ať hlad odejde!“ Ale věděl také, že Mu Bůh může dát potravu, o které žádný člověk neví, a proto nemyslel na jídlo, pití, oblečení nebo na bydlení. Místo toho hledal nejdříve Boží vůli a všechny své potřeby nechal na Něm.

Ježíš tak vyjádřil něco velmi hlubokého asi v tomto smyslu: „Nepřišel jsem žádat od Otce, aby vůči mně dodržel své slovo; přišel jsem, abych já mohl dodržovat všechna Jeho slova!“ Ježíš nepotřeboval zázrak, který by Mu dokázal Otcovu lásku k Němu. Našel odpočinutí v Otcových slovech. Neprosil: „Bože, dodrž své Slovo!“, ale naopak: „Ať já ve všem dodržuji Tvá slova.“

středa 26. listopadu 2014

NAPROSTÁ ZÁVISLOST

Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří...do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v které nebudeš postrádat ničeho... Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha...Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy...až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata...jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví... Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou“ (Deuteronomium 8:7-14.17).

Pán zde nemluví pouze k Izraeli, ale i k nám v současnosti. O tom, proč byli zkoušeni v divočině, nebylo nikdy pochyb: „aby tě pokořil a vyzkoušel a aby ti nakonec prokázal dobro“ (Deuteronomium 8,16). Musel naučit Izrael, jak se má postavit ke všemu tomu dobrému, co se na ně chystal vylít. A stejným způsobem bude Bůh zkoušet i nás.

Hospodin Izraelce chránil krví, vysvobodil je a nadpřirozeně je vedl. Byli předmětem Boží lásky a zázračné moci. Chyběla jim však jedna věc: Nebyli závislí na Hospodinu!

Krev může smýt vaše hříchy, ale neučiní vás na Něm závislé. Zázraky vás mohou vysvobodit z moci Satanovy, ale neučiní vás závislými. Můžete být vedeni Pánem a stejně se na Něj zcela nespoléhat.

Pán nás musí zbavit sebejistoty a zničit všechnu zbylou povýšenost a duchovní pýchu. Musí (a dělá to) pokořit ty, kteří mají zdědit Jeho velké duchovní požehnání.

Vezme Saula z Tarsu – sebejistého, pyšného, plného znalostí Písma, nadšení pro Boha a ochoty pro Něj zemřít – a oslepí ho! Saul musel být pokořen a jako bezmocné dítě čekat bez naděje celé dny, než mu Hospodin pomohl. Byl ponížen až k naprosté závislosti!

úterý 25. listopadu 2014

ZKOUŠKA

Potomci Izraele byli po odchodu z Egypta zcela bezradní. Patriarchové, matky, knížata, vůdcové ti všichni očekávali nějakou zásadní materiální pomoc. – nebyla však pro ně připravena žádná karavana velbloudů obtěžkaných zásobami. Žádné sušené ovoce, sušené ryby, žádný chleba, žádné fíky, datle, rozinky ani ořechy. Každý, kdo měl oči, bezpochyby viděl, jak se utopila faraonova kolona a jeho velkolepé stany plné potravin topící se vrudém moři! logicky museli dojít k závěru: „bůh znal přeci den a hodinu, kdy jsme opustili egypt. Mojžíš o tom určitě s bohem hovořil , tak proč nám neřekl, abychom si vzali zásoby potravy na šest měsíců? To bohové Egypta jednají se svými služebníky lépe. Proč nám bylo řečeno, abychom si s sebou vzali všechno tohle zlato, stříbro a šperky? Tyto věci se nedají jíst; jsou zde bezcenné!“

Na dohled žádná tráva – žádná lovná zvěř, žádné ovocné stromy, žádní cizinci, s nimiž by se dalo obchodovat. Nemohli se vrátit zpátky do Egypta, ani kdyby chtěli, protože jim stálo v cestě Rudé moře! A kdyby se bývali mohli dostat okolo Rudého moře, Egypťané by jim zabránili v návratu klacky a kameny, protože si nepřáli žádné další rány od Boha.
A tak nezbylo nic než úpění a před nimi neblahá představa pouště. Potomci Izraele křičeli a jejich manželky lomily rukama. Všichni otcové a manželé byli bezradní a pokoření. Shromáždili se kolem Mojžíše a stěžovali si: „Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem“ (Exodus 16:3).

Pro Izraelity to bylo pokoření . Pro nás v současné době je to lekce. „To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. … To, co se tehdy přihodilo jim, , je výstražný příklad napsaný jako napomenutí pro nás, které zastihl přelom věků“ (1. Korintským 10:6, 11).

Bůh přivedl Izraelity k úplnému pokoření.

Zkouška Izraelitů nespočívala pouze v odvaze při boji s mocným nepřítelem, protože Bůh již přislíbil, že za ně bude bojovat. Spočívala také v požehnání, na něž nebyli v zaslíbené zemi připraveni: dostali dobré domy, plné sudy vína, potoky mléka, nadbytek medu, obilí a dobytka – nehledě na všechna duchovní požehnání.

„Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst“ (Deuteronomium 8:3).

pondělí 24. listopadu 2014

MNOŽSTVÍ VÍRY by Gary Wilkerson

Evangelia podávají jasnou zprávu o tom, že na nás záleží, jak velké množství víry nám bude dáno.

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: Už nemají víno“ (Jan 2:1-3).

Už jsi měl v něčem nedostatek? Třeba nedostatek trpělivosti pro své vzpurné dítě? Nedostatek naděje pro své manželství? Na této svatbě v Káně uviděla Ježíšova matka Marie, že mají nedostatek vína. Šla za Ježíšem a řekla: „Udělej s tím něco.“

Ježíš odpověděl: „Ještě nepřišla má hodina“ (2:4). Marie mohla přijmout odpověď svého Syna jako neměnný edikt: „No, z nebes byl dán svrchovaný výrok, že na této svatbě nebude víno rozmnoženo.“ Místo toho jednala jako dobrá židovská matka nebo ostatně jako kterákoli jiná matka – a ignorovala synovu odpověď. „Matka řekla služebníkům: Udělejte, cokoli vám nařídí“ (2:5).

Z teologického hlediska jsem velmi hrdý na Boží svrchovanost. Věřím, že se nic nestane, dokud to Bůh nenařídí. Někdy však Boží svrchovanost přikazuje: „Nechávám to na tobě.“ Tyto verše jasně říkají, že se Ježíš na žádost Marie nechystal reagovat. Ani pro to neměl pádný teologický důvod: „Ještě nepřišla má hodina,“ znamenalo, že Bůh dosud neoznámil svou veřejnou službu.

Avšak Marie nemohla čekat na nebeský kalendář. Potřebovala, aby Bůh jednal okamžitě – a tak se kalendář posunul! „Ježíš řekl služebníkům: Naplňte ty nádoby vodou! I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny! … Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno, nevěděl odkud je … zavolal si ženicha a řekl mu: Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli“ (2:7-10). To nebyla jenom „náhražka“ vína. Bylo to znamenité víno!

Zázrak, který se stal, předčil Mariina očekávání. A přece to mohlo být úplně jinak. Ježíšova odpověď ji mohla odradit. Mohla přijmout jeho slova jako bernou minci a souhlasit: „Asi není pravý čas.“ Místo toho učinila výběr víry z nebeské banky, i když dosud nevložila žádný vklad.

sobota 22. listopadu 2014

ROZZÁŘILY OBRAZOVKU by Claude Houde

Jedním z největších překvapení nového věřícího, který začíná číst a studovat Bibli je, když objeví to, že muži a ženy z Písma jsou tak neuvěřitelně lidští. V biblickém vyprávění není žádné přikrašlování a žádná kouzla. Nejsou zde žádní dokonalí hrdinové.

Jedním z důvodů, proč je Bible každoročně světově nejčtenějším bestsellerem je skutečnost, že skutky a postavy, se kterými se setkáváme na jejích stránkách jsou prostě fascinující. Bible je nejčtenější knihou na světě, protože těch šedesát šest knih, ze kterých se skládá Písmo je ve skutečnosti zrcadlem, ve kterém my všichni nacházíme dříve či později svůj obraz. I když jsou muži a ženy Nového a Starého zákona od nás velmi vzdáleni v čase, místě, souvislostech, zvycích a kulturní realitě, jsou nám přece ve své lidské zkušenosti a vlastnostech tak neuvěřitelně blízko. Podívejte se a budete muset přiznat, že tito lidé doslova “rozzářili obrazovku.“ Čtení Bible je vrcholná zkušenost reality. Každá strana je poutavá a táhne nás do předních řad v divadle lidských životů, spojených s Bohem.

Jsme ohromeni, šokováni, konfrontováni a pohnuti jejich dobrodružstvími, zápasy, nadějemi, pochybnostmi, vášněmi a vírou, protože jsou bolestné a nesmiřitelné jako naše vlastní zážitky (nebo přinejmenším jako někoho, koho dobře známe a který potřebuje útěchu). Tyto biblické příběhy nás rozveselí i rozpláčou. Naše duše jsou zarmouceny jejich selháními, otřeseny chybami, které dělají a naopak pozvednuty každým hrdinským činem.

Muži a ženy Božího Slova jsou z masa a kostí. Sní, trpí, padají, pláčou a jsou zklamáni a podvedeni svými nejbližšími přáteli a lidmi, kterým nejvíce důvěřovali. Někdy se obávají toho, co je v jejich vlastním nitru. V hněvu, zmatení a čiré bolesti mohou velmi pochybovat a hrozit pěstmi k nebi. Jsou omezováni a krvácí. Obrací se k Bohu zády a pochybují o Jeho samotné existenci, ale když dojde k tragédii, tak k Němu okamžitě utíkají. Tak silní a přesto tak slabí - nedělají to co by dělat měli, i když to dobře vědí a často činí to, co nenávidí, i když vědí, že je to špatné. Neustále sní o kráse a ušlechtilosti, o lepším světě, o spravedlnosti a „novém začátku života.“

Bible je opravdová klenotnice plná surových diamantů. Každá kniha a každá kapitola odráží touhu člověka, který hledá něco podstatného, věčného a smysluplného.

Při čtení Bible můžete objevit Boha a současně nalézt i sebe sama.

Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě, častý řečník na konferencích Expect Church Leadership Conferences organizovaných World Challenge po celém světě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to na území Kanady, kde je jen málo úspěšných protestanských církví.

pátek 21. listopadu 2014

RADOSTNÁ SKLIZEŇ

„Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. Jeho pán mu odpověděl: Služebníku špatný a líný … Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven … A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot“ (Matouš 25:24-26, 28, 30). Kdo je tím špatným a líným služebníkem, a proč byl uvrhnut do temnot?

Za prvé, byl Božím služebníkem, kterého ovládal skrytý hřích. Ježíš ho nazývá špatným služebníkem, čímž naznačuje něco zlého či zlověstného. Ačkoli je ve společnosti pracovitých, plodných a radostných služebníků, je v něm cosi skrytého a neodhaleného. Tvrdí, že zná Pána („Poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel“), avšak rozvíjí zvrácenou vizi o Pánu kvůli svému hříchu, který neopustil. Říká: „Jsi tvrdý člověk,“ což znamená: „Očekáváš ode mě příliš, nedokážu žít podle tvých požadavků!“

Hřích v srdci přiměje někoho říci: „To je pro mne příliš těžké!“ Na druhé straně, plodné srdce se stává svobodným a poslušnost pro ně již není břemenem. Pro odevzdané srdce je všechno radostí. „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy“ (Žalm 126:5-6).

Jeden služebník slyšel nějakou naši nahrávku, a potom řekl svému příteli: „Nikdo tak nedokáže žít! Každý dělá chyby. Nedokážeme žít tak čistě, jak oni káží!“ Naše poselství se mu zdálo nepřijatelné.

Rád bych věděl proč.

čtvrtek 20. listopadu 2014

V PRVNÍ LINII

Ochotní služebníci se nebudou bát „lva na ulicích.“ Líný křesťan říká: „Venku je lev a zabije mne, vyjdu-li na ulici.“

„Lenoch říká: Na cestě je lvíče, v ulicích je lev“ (Přísloví 26:13).

Je lev v ulicích? Ano! Řvoucí lev , který hledá kořist. Duchem naplnění služebníci se však tohoto lva nebojí. Než jsem přišel do New Yorku jako pastor, ďábel se mi pokoušel zasít do srdce strach. Viděl jsem, co přijde a jak budou tyto ulice nebezpečné. Satan řekl: „Zabijí tě na ulici!“ Ale Ježíš přikázal: „Vyjdi hned do ulic města a přiveď chudé, zmrzačené, slepé a chromé“ (Lukáš 14:21). My se opravdu nemusíme bát!

Přemýšlím, jak úžasný musí být život na tichém místě v ústraní, a mnozí tuto výsadu mají. Roste však počet křesťanů „prchajících do přírody,“ kteří se prostě chtějí ukrýt. Lev je pronásleduje a oni hledají bezpečné místo. Už jsem o tom také uvažoval. Gary North, jeden z představitelů hnutí obnovy, napsal knihu s názvem Vláda nouze, kde varuje křesťany před hromaděním zboží a zbraní a před přípravou na úkryt a obranu svého majetku. Seznam, který uvádí, obsahuje mimo jiné i tvrdý alkohol a tabák na úplatky (říká tomu „výměnný obchod“) pro vládnoucí úředníky v době anarchie.

Jsou to ti, kteří budou volat, aby je skryly skály a hory před Božím hněvem (Zjevení 6:16). „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“ (Matouš 16:25).

Duchem naplněná církev posledních dnů se nebude skrývat ale v první linii bude bojovat dobrý boj, a sklízet spasené duše.

středa 19. listopadu 2014

ÚRODA POSLEDNÍCH DNŮ ČEKÁ!

Na služebnících, kteří sklidí poslední velkou úrodu, bude něco jedinečného a zvláštního. Především, oni nebudou mít strach „orat v zimě“.

„Na podzim lenoch orat nechce, o žních bude žebrat zbytečně.“ (Přísloví 20:4)

Ježíš řekl, že pole je svět, tím mínil národy, lidi, rasy. Když jsem v roce 1958 přišel do New Yorku, církev, společnost i vláda tvrdily, že závislí na drogách jsou nevyléčitelní – obzvláště ti, kdo jsou závislí na heroinu. Vlastně tím říkali, „Je moc velká zima na to orat! Nechtějí Boha. Nemůžou být zasaženi.“ Ale Bůh mi řekl, „Jdi orat! Je to diamantový důl a já tam budu mít velkou sklizeň.“ A taky že má.

Podél našich jižních hranic si mnou rukama, když se miliony nezákonných uprchlíků hrnou do země. New Yorku a Kalifornii zaplavují cizinci z celého světa. Bůh pozdvihl církve, aby jim přiblížily Krista, protože tito čerstvě obrácení křesťanští pracovníci to berou jako šanci k orbě. Bůh k nim přivedl misijní pole. A teď, mladí faráři, kteří byli kdysi nelegálními cizinci, se vracejí do svých domovů jako misionáři, aby tam evangelizovali.

Ano! Studené vlny odpadnutí zametají zemí. Židům je zima, stejně jako muslimům. Tolik jich působí beznadějně a strnule. Ale Pán říká, „Nebuď liný – jdi orat!“ Žádná skupina lidí, žádný individuál by neměl být považován za moc chladného, moc zatvrzelého nebo moc vzdáleného. Jdi a rozsévej! Rozsévej a budeš sklízet! V den své moci Duch svatý všechny usvědčí.

Před založením Times Square Church nám bylo řečeno, že New York byl moc drsný, moc zlomyslný-nebyla tu žádná naděje-nikdo by v neděli večer nevyšel do kostela. Bylo tu příliš cynismu, moc kriminality a lidé by neopustili své domovy, aby večer šli do Times Square, žádný večer. Údajně byla moc velká zima na orání. Ale tento přeplněný kostel dokazuje, jak se všichni mýlili.

úterý 18. listopadu 2014

BOŽÍ LID SE DOBROVOLNĚ NABÍDNE

Žalm 110 je jasným proroctvím o lidu posledních dnů, který „se dobrovolně nabídne, až se [Boží]síla ukáže“ (verš 3). Martin Luther nazval tento žalm „slavným proroctvím o Kristově království“. Dodal: „Měl by být drahý všem lidem v církvi.“

Ten den přijde Boží lid dobrovolně; spontánně se nabídnou. Bůh to dělá takto: když rozhodne, že nadešel den Jeho síly, povolá svaté proroky, strážné a pastýře s trumpetami. Bůh se nadpřirozeně dotýká svého lidu a ten odpovídá. Poslechnou volání k pokání a sjednocení a povstanou ve víře, aby se utkali s nepřítelem. Probudí se, vyjdou a bojují se silami temnoty. Boží lid začne volat k Bohu a On pošle proroky, aby probudili církev.

Tak tomu bylo, i když Sísera vytáhl se svými ohromnými železnými vozy proti Izraeli. Bůh povolal Deboru, protože „děti Izraele volali k Hospodinu“ (Soudců 4, 3). Byl to Boží Duch, který na ně sestoupil, a jak Debora později zpívala: „lid se dobrovolně sešel“ (verš 2). Když na lidi opravdu sestoupí Boží Duch, nemusíte je prosit, nutit, domáhat se, nebo jim vyhrožovat. V den Jeho slávy přijdou sami. To samé pozoruji i v našem sboru Times Square Church. Slovo očišťuje a Duch Boží sestupuje na mnohé. Máme teď spoustu dobrovolníků ochotných udělat cokoli pro Ježíše.

„Tvůj lid se dobrovolně nabídne, až se tvá síla ukáže ve svaté nádheře“ (Žalm 110,3). Toto je proroctví, že Bůh bude mít lid, který nevidí svatost jako těžké břemeno, kterému nepřipadá jako něco obtížného nebo dogmatického – ale jako něco krásného! Nebudou se krčit pod tíhou poselství, ale uvidí v něm Boha, který brousí a leští diamant, aby odrážel ještě více paprsků světla. Je to jisté proroctví, že v den zla, v den nemravnosti pozvedne svatý zástup, který bude s radostí kráčet ve všech Jeho přikázáních.

pondělí 17. listopadu 2014

ZDROJE Z NEBE by Gary Wilkerson

Když hovoříme o zdrojích z nebe, prorok Zacharijáš mluví mocné, ale tajemné slovo: “V onen den bude Hospodin štítem tomu, kdo sídlí v Jeruzalémě; klopýtající mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, bude před nimi jako anděl Hospodinův!“ (Zacharjáš 12:8).

Zacharijáš se dívá do historie a současně i do dnešních dnů. Kvůli dílu, které pro nás Kristus učinil, i ten nejslabší křesťan může být tak silný jako David, největší král Izraele. A upřímně věřící může být “jako Bůh,“ míněno, jako Kristus. Všechno to zní dost prapodivně. Přesto nám v tomto proroctví Bůh dává obraz zdrojů, které učinil dostupnými pro svoji církev. Máme bohaté zdroje v nebeské bance, které jsou pro nás připraveny k Boží slávě, aby nám pomohly překonat všechny zkoušky.

Musíme si to ovšem jako církev přisvojit. Někteří křestané přijdou k pokladnímu okénku a zůstanou tiše stát. Duch Svatý se jich ptá: “Co pro tebe mohu udělat?“, ale oni nedovedou požádat o hojnost, která je pro ně dostupná. Místo toho odpovídají, “Pane, dej mi co chceš. Nemám žádné touhy, ty jsi přece Pán všeho a můžeš udělat vše, co chceš.“

To může znít naoko pokorně, dokonce zbožně, ale Písmo říká, že tento postoj není z Ducha Svatého. “Copak ve tvém srdci není žádná touha? Copak nevidíš, že nepřítel pracuje a ničí životy lidí, které miluješ? Copak nevidíš své milované ve strachu a svázanosti, a přitom by mohli být vysvobozeni, kdyby znali moc mého spasení? Podívej se kolem sebe. Jsou zde království, která je třeba dobýt a nepřátelé, které je třeba zabít a démoni, které je třeba vyhnat!“

Pavel nám říká, abychom “usilovně toužili po duchovních darech.“ To znamená, že když přijdeme k pokladnímu okénku Boží banky, naše žádost by měla znít: „Pane, mám dar víry. Mohl bys mi k tomu ještě přidat dar evangelizace, abych mohl přivést další lidi k víře? Nebo: “Pane, obdaroval jsi mě proroctvím. Prosím dej mi dnes slovo pro moji sestru, která trpí velkou bolestí a už se vzdala veškeré naděje.“

Jedna z největších lekcí, které mě naučil David Wilkerson, můj otec, byla, “Můžeš toho mít od Ježíše tolik, kolik chceš.“ Na základě tohoto slova vás chci oslovit a povzbudit vás: Jděte k pokladnímu okénku Boží banky a žádejte co nejvíce!

pátek 14. listopadu 2014

SPRÁVNĚ POZNAT BOŽÍ HLAS

Když lidé neslyší Boží hlas, tak pro Něj pracují, aniž by je k tomu zmocnil – jednají sami. Také jsem takový byl – dělal jsem dobré věci, překonával překážky a věřil jsem tomu, že činím to, co chce Pán. Skončil jsem s tisícidolarovými dluhy, vyčerpaný a rozčarovaný a na každém rohu jsem volal o pomoc. Neposlal mě totiž Pán, ale já jsem to nechápal. Byl jsem zlomený, zavalený problémy a chtěl jsem se vzdát; byl to však lidský pocit, ne výsledek modlitby.

Potom jsem ale řekl: „Už dost, Pane! Už ani o krok napřed, pokud to Ty nenařídíš. Nikam se nehnu, dokud neuslyším Tvůj hlas!“ A potom jsem sehnal všechny peníze, které jsem potřeboval, protože Pán podporuje to, co je Jeho dílem. Je to radost plná pokoje, bez břemen a žebrání. Lidé žebrají o peníze pro svou službu, protože se snaží dělat dobré věci, ke kterým je ale neposlal Boží hlas. Pletou si své vlastní touhy a přání s Božím slovem.

Ježíš neučinil nic, dokud neuslyšel slova z nebes: „Já říkám světu, co jsem slyšel od něj… Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec“ (Jan 8,26.28). „Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit… Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec“ (Jan 12,49-50).

Tady jsou čtyři záruky, toho, že správně slyšíte Boží hlas:
  1. Jeho hlas vás vždy přivede k Ježíši a odhalí každý hřích i chtíč. Jan tento hlas slyšel a řekl: „Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám“ (Zjevení 1,17).
  2. Jeho hlas je vždy doprovázen Jeho přítomností či zjevením. Budete přemoženi radostí ze slávy Jeho přítomnosti.
  3. Jeho hlas vám dá ujištění v Písmu. Svatý Duch vás povede k utvrzení v Božím slově. Všechno, co Pán říká, musí souhlasit s Písmem v každém bodě.
  4. Všechno, co Boží hlas říká, obstojí před soudnou stolicí Kristovou ve své čistotě a nesobeckosti.

čtvrtek 13. listopadu 2014

ZVUK JEHO HLASU

Bůh si přeje, aby největší radostí Jeho lidu byl Jeho hlas.

"Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila." (Jan 3:29). Měli bychom se radovat: "Slyšel jsem Jeho hlas! Stál jsem o samotě, čekal jsem a slyšel jsem Ho ke mně promluvit!" V Šalomounově Písni slyšíme svatební duet lásky. Ženich kyne své milované, aby se s ním potají ukryla: "Holubičko má, v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit tvůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný..." (Píseň 2:14). A ona později odpovídá: "Slyšte, už klepe můj milý! Otevři, má drahá, lásko má, holubičko má..." (Píseň 5:2)

Těm, kterým srdce vychladlo tak, že už nejsou schopni slyšet Jeho hlas, Bůh slíbil, že jim dá srdce nové a měkké, když učiní pokání a znovu se k Němu obrátí ve víře. Tvrdé srdce není nevyléčitelné - pokud se chceš změnit! Není to něco, co ti Bůh udělal, ale spíš to, co sis udělal sám, když jsi zanevřel na Boží Slovo. Tady je zaslíbení: "Až tam přijdou, odstraním odtud všechny ohavnosti a nechutnosti. Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím jednoho ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem. (Ezechiel 12:18-20).

A, "Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty a ode všech vašich hnusných model vás očistím. Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich." (Ezechiel 36:25-27)

středa 12. listopadu 2014

JEHO MILUJÍCÍ NÁRUČ

„Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou pokrývku pláčem, skrápím slzami své lože“ (Žalm 6:7).

Tento obrovský pobíječ, tento mocný válečník, o němž se zpívalo „David pobil své deseti tisíce,“ tento básník píšící hlavně o důvěřování Bohu a o uvrhování všech starostí na Boha, tentýž Boží muž, volal: „Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem“ (Žalm 6:3). David těžce zhřešil a vyznával: „Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím“ (Žalm 38:5-7).

David přesně vyjadřuje, čím si někteří z vás možná právě teď procházejí: pocity přemožení hříchem, které jako mořské vlny zmítají vaší duší. Nedokážete pochopit, proč jste tím znovu zaplaveni. Voláte: „Bože, je toho na mne moc! Už s tím nedokážu pohnout.“ Jste zraněni a víte, že uvnitř páchnete kvůli hříchu. Víte, že jste byli hloupí a pošetilí. Cítíte duchovní korupci a v mysli je vám tak špatně, že to ovlivňuje vaše tělo. Vaše selhání, vaše postrádání vítězství, vás vlastně vede do „celých dní ve smutku,“ v depresi a strachu. Máte problém – jste poníženi – znepokojeni ve své duši.

David se dokázal soužit pro hříchy, které spáchal. Neříkal, že Bůh není spravedlivý, když ho trestá, ale chtěl být napraven v lásce: „Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení! Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu“ (Žalm 6:2-3). David tím vyjadřoval: „Pane, moje vlastní pošetilost, můj vlastní zakořeněný hřích, mi přinesl takové trápení! Vím, že máš právo mě napravit a trestat. Ale prosím, pamatuj, že jsem stále tvým dítětem! Vylij svůj hněv na ty, kdo tě odmítají. Zhřešil jsem, ale stále tě miluji. Naprav mne v lásce. Smiluj se.“

Cítíš-li ve své duši Boží šípy kvůli minulému a současnému hříchu, a přece máš kajícné srdce a chceš se od svého hříchu odvrátit, můžeš volat po Boží trestající lásce. Budeš napraven, ale s velikým slitováním a soucitem, stejně jako pečující otec potrestá své dítě z lásky. Nepocítíš jeho hněv, jako to pocítí pohané, nýbrž s jeho prutem ucítíš i jeho milující napřaženou náruč.

úterý 11. listopadu 2014

ČAS NA OBČERSTVENÍ

V Božím slově je plno zpráv o významných Božích mužích, kteří si sáhli až na dno, když ztratili veškerou sílu. Kážu o „utváření Božího člověka,“ kde pojednávám o třech věcech, kterým čelil Ježíš v Getsemanské zahradě: kalich bolesti, hodina zmatku a noc o samotě. Prošli si tím všichni Boží muži a ženy.

Možná, že sis své současné utrpení způsobil sám. Kolik manželek nyní trpí, protože si vzali muže, před nimiž je Bůh varoval? Kolik dětí trápí své rodiče a přivádí je k zoufalství? Tolik lidí ztrácí naději, protože mají AIDS a další nemoci kvůli svým dávným hříchům. Ale nyní je čas přejít od příčiny tvých těžkostí ke zlomenosti, pokání a víře. Je čas na novou dávku síly od Ducha svatého, čas na obnovu a občerstvení!

Jestliže tvé srdce cítí zbožný zármutek a miluješ Pána, můžeš být sklíčený, ale on tě nenechá vyhasnout. Když David chodil vírou a činil pokání, napsal: „Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. … Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš“ (Žalm 18:29-37, 40).

Bůh svým pomazaným slibuje sílu: „Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného. Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně“ (Žalm 28:6-9).

Budeš-li volat, vylije na tebe svou sílu: „Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu. … I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí“ (Žalm 138:3,7).

pondělí 10. listopadu 2014

NEBESKÁ BANKA by Gary Wilkerson

V poslední době jsem se nemohl zbavit ve svých myšlenkách následujícího obrazu: Byl to obraz nebeské banky, ve které si Boží lid ukládá svůj majetek. Tato banka je stále otevřená a můžeme si tam uložit peníze i složit všechny svoje hříchy, obavy a starosti. Trezor, ze kterého si bereme půjčky je v místnosti, kde je trůn Boží milosti.

Z této nebeské banky si můžeme ovšem také peníze vybírat. V okénku pokladny sedí Duch Svatý a je připraven vydat vše co potřebujeme z nebeských zdrojů. Přijdeme-li k tomuto okénku, můžeme vybrat nekonečné zásoby Boží milosti, síly, víry a naděje.

Když si představuji tuto banku, uvědomuji si, že mnozí z nás, kteří jsme v církvi, ukládáme do nebeské banky mnohé, ale mnohem méně vybíráme. Když se postavíme k okénku,žádáme jen o almužnu: „Pane, nechci Tě obtěžovat,“ koktáme, „potřebuji jen trochu milosti, abych zvládl svůj problém. Prosím, stačí jenom trochu, potom se s tím už vypořádám sám.“

Mám pro vás dobrou zprávu: Bůh po nás nechce, abychom „se vypořádali se zbytkem problémů sami.“ Chce, abychom u Něj složili všechno: všechny svoje úzkosti, zápasy, hříchy a bolesti srdce. A chce také, abychom vybírali z Jeho bezedných zdrojů, které jsou pro nás uloženy v Jeho trezorech. Chce, abychom řekli, “Pane, nežádám tě o deset dolarů víry proto, abych se dostal z tohoto problému. Já potřebuji tvoji milost v hodnotách tisíců dolarů. A Tvoji milost nežádám jen proto, abych vyřešil svůj problém, ale chci spatřit Tvoji slávu na celé zemi. Od této chvíle pokaždé, když přijdu k okénku Tvé Boží pokladny, budu žádat větší vylití Tvého Ducha. Potřebuji v sobě více Tvého ducha, Tvého života, Tvých skutků!“

“Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pokoj v pravý čas“ (Židům 4:16).

pátek 7. listopadu 2014

ŠKOLA DUCHA SVATÉHO

Proč David prožíval tolik trápení? Protože ho vyučoval Duch svatý! Bůh v něm formoval charakter – a to bylo možné pouze skrze těžkosti. Už neměli být žádní další Saulové, neposlušní a nevyučení zkouškami a útrapami. Saul začal dobře, ale brzy opadl, protože nikdy neprošel zkouškou. Bůh teď hledal člověka, kterému by mohl důvěřovat, člověka, s nímž by mohl vystavět věčný chrám.

Duch svatý Davida ani na okamžik neopustil. Bůh mohl poslat anděly; mohl promluvit, mohl seslat nebeský zástup, aby Davida ochránil před utrpením. On ale naopak všechno dopustil, aby si David mohl sáhnout na dno a cele se vydat Bohu. Nebýt zkoušek, jimiž David prošel, neměli bychom žádné z jeho nádherných žalmů plných víry a důvěry.

Někteří jste právě s Davidem v Ciklagu – nebo tam míříte! V 1. Samuelově v kapitole 30 je příběh o tom, jak Amalekovci přepadli Boží lid a ničili životy i majetek. David byl opravdu v úzkých, protože jeho vlastní lidé mu tuto tragédii dávali za vinu a chtěli ho ukamenovat. „David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu“ (1. Samuelova 30, 6). Když se na Boha obrátil (verš 8), ujistil ho Hospodin, že vše, co bylo ztraceno, bude opět obnoveno. Výsledek toho všeho vidíme v 19. verši: „David to všechno získal zpět.“

David dostal zpět svoji rodinu i svůj majetek, ale bylo toho ještě mnohem víc, co získal. Nejdůležitější bylo, že se mu vrátila důvěra v Pána, jistota, že je stále s ním. Obnovila se síla jeho pomazání, stejně jako nenávist k nepříteli. V ten den obdržel David diplom! Naučil se tázat se Hospodina a nacházet v Něm sílu. Od toho dne stále jen sílil – a zvítězil.

čtvrtek 6. listopadu 2014

KDYŽ ČINÍŠ SPRÁVNÉ A PŘESTO SE NEDAŘÍ

David je příklad muže, který měl srdce pro Hospodina, někdo, kdo činil správné (kromě jeho hříchu s Batšebou a Urijášem). „David činil to, co je správné v Hospodinových očích, a po celý svůj život se neodchýlil od ničeho, co mu On přikázal, kromé té věci s Chetejcem Urijášem.“ (1. Král. 15:5) Od toho momentu, kdy ho Samuel pomazal olejem, pomazávajíce ho za krále, „duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (1. Samuelova 16:13) Je řečeno, „Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin…David si vedl moudře; Hospodin byl s ním…Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem“ (1. Samuelova 18:12, 14, 28)

A…co David dostává za všechnu tu dobrotu? Potíže na všech stranách! Ale pamatuj si, Bůh byl přesto s ním.

Vzpomeň si na to, když tento Boží muž stál s bázní před obrovským Goliášem. Vzpomeň si na rozjařený dav volající, „David pobil své desetitisíce.“ Teď se scvrkává strachem a jeho nejlepší přítel mu byl odcizen. Je tak ovládnut panikou, že předstírá, že je šílený, aby si zachránil kůži. Končí tak, že se schová v jeskyni Adulámu se čtyřmi sty nespokojenými odepsanci shromaždujícími se kolem něj. David si řekl, „Kteréhokoli dne mohu být zahuben Saulovou rukou. Nezbývá mi nic lepšího než uniknout do pelištejské země. (1. Samuelova 27:1) David byl tehdy rozpolcený mnoha strachy. Musel myslet na den jeho pomazání jako na velký omyl a říkat si, „Pane, Ty nemůžeš být se mnou; já nemůžu být tvůj pomazaný. Nic se nedaří. Nemá to cenu. Evidentně jsi na mě naštvaný.“ Řekl sis někdy něco takového?

Ale Bůh Davida neopustil – ani na moment. Neboť my víme „duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (1. Samuelova 16:13) A tak to je také se mnou a s tebou. Ten den, kdy nás Boží duch přivedl k Ježíši a pomazal nás, přišel, aby v nás zůstal, aby v nás setrval. Ve tvé zkoušce, ve tvých rozpacích, On je tvůj utěšitel. Možná to vypadá, že se nic nedaří, ale pro tebe, který věříš, Bůh má vše pod kontrolou.

středa 5. listopadu 2014

SPOČINOUT V PÁNOVĚ NAČASOVÁNÍ

Jestliže nevěříš v načasování Duchem svatým, nikdy nepochopíš, proč se vyslýchání modliteb zdánlivě opožďuje. Každé Boží zaslíbení tě vyzkouší – pokud nespočineš v Pánově načasování! Tak to zažil Josef, když beznadějně ležel ve vězení: „Až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila“ (Žalm 105:19). Tento verš o načasování Duchem svatým je vložen mezi dva výroky: (1) „Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal“ (verš 18) a (2) „Poslal pro něj král a pout ho zbavil … ho osvobodil“ (verš 20).

Josefovi zkouška spočívající v čekání zlomila srdce. Naslouchej jeho patetické prosbě adresované číšníkovi poté, co mu Josef zjevil, že bude po propuštění z vězení znovu zastávat svůj úřad: „Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraona a vyvedeš mě z tohoto domu. … [Já] jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy“ (Genesis 40:14-15).

Někdo by se mohl zeptat, kde byla Josefova víra. Byl natolik blízko Bohu, že mohl vykládat sny a tajemství. Bůh k němu mluvil, tak proč prostě nespočinul a nedůvěřoval Bohu, že ho vyvede? Proč taková žalostná prosba, aby se číšník přimluvil u faraona? Byl zkoušen Slovem! Můžeš to číst, modlit se za to, kázat to, ale dokud tě to nevyzkouší, nevyprodukuje to život. Někteří z vás jsou právě teď těžce zkoušeni Slovem. Vidí, že Bůh vyslýchá mnoho modliteb, ale právě teď se dívají na dlouhotrvající nevyslyšenou modlitbu. Jejich volání, jejich křik, jejich zvedání rukou, jejich utrpení, to vše je zdánlivě nevyslyšeno a nikde nemají žádný důkaz o vyslyšení.

Zeptám se vás, co budeme muset v těchto posledních dnech udělat, abychom překonali zkoušky? Musíme se postavit na každé zaslíbení a modlit se ve víře, účinně, vroucně, bez pochybování, a potom čekat a spočívat, důvěřovat Pánu, že učiní správnou věc ve svůj čas a svým způsobem. Dnes jen málo křesťanů trpělivě čeká, co Bůh vykoná ve svůj čas. Čím více se odpověď opožďuje, tím více se někteří rozhněvají. Někteří to nakonec vzdají a myslí si, že Bůh neodpovídá.

Řekni s Abakukem: „Budu však klidně očekávat den soužení … I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos … pole nevydala pokrm … ve chlévech dobytek nebyl, já budu s jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla … po posvátných návrších mi dává šlapat“ (Abakuk 3:16-19).

úterý 4. listopadu 2014

KDYŽ SE ZDÁ, ŽE JSOU MODLITBY NEVYSLYŠENY

Podívejme se na veliké utrpení svatého muže z Bible a uvidíme, jestli uhodneme, o koho se jedná: „Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti. Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla. … Postavil kolem mne zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu. …Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina“ (Pláč 3:1-2, 7-8, 18).

Kdo byl ten muž, jenž se vzdal naděje a řekl, že Bůh umlčuje jeho modlitbu? Nebyl to nikdo jiný než prorok Jeremjáš. „Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla“ (Pláč 3:44). Ale zrovna tak to můžete být vy i já v nějaké životní krizi, kdy se zdá, že Bůh zavřel nebesa. Úpíte s Jeremjášem: „Já jsem ten, kdo je zaslepen problémy. Nejsem snad v situaci, z které, jak se zdá, nevyváznu“?

Nemyslete si, že Jeremjáš se v zoufalství vyžíval. Stejně jako David nalezl naději a vítězství. Vzpomněl si, že jeho Bůh je plný slitování a něžného milosrdenství: „Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. Můj podíl je Hospodin, praví má duše, proto na něj čekám. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré, když člověk ve ztišení čeká na spásu od Hospodina. … Neboť Panovník navěky nezavrhne. Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství“ (Pláč 3:21-26, 31-32).

David řekl: „Hospodin můj hlasitý pláč slyší. Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme“ (Žalm 6: 9-10). On zachycuje každou naši slzu, slyší každé úpění, pozorně naslouchá všem modlitbám. Můžete spočinout v jistotě, že i kdybyste museli projít hořící pecí utrpení, on tam bude s vámi. Bůh zná důvody všeho, co dopouští, a v každé obtížné zkoušce vás zahrne zvláštní milostí.

pondělí 3. listopadu 2014

TAK VELKÁ ZÁCHRANA by Gary Wilkerson

“ Tomu, co jsme slyšeli, musíme věnovat mnohem větší pozornost proto, abychom nebyli strženi proudem. Pokud slovo, které bylo vyřčeno anděly, je pevné, a pokud každé přestoupení a každá neposlušnost dojdou spravedlivé odplaty, jak unikneme my, když odmítneme tu velikou záchranu?“ (Židům 2:1-3).

Zákon, který Bůh dal člověku “je spolehlivý a pevný.“ Přesto to vypadá jako paradox. Pokud dodržování tohoto zákona je vlastně pro jakéhokoliv člověka nemožné, jak by mohl být pevný? Důležité je, abychom si uvědomili, že samotný zákon nikdy neměl být prostředkem našeho spasení/ měli jsme si pouze jeho prostřednictvím uvědomit, jak velice spasení potřebujeme/. A to zákon vždy spolehlivě činil. V Písmu se zjevuje, jak bídně člověk selhává v dodržování Božího zákona.

Všimni si v tomto oddíle ještě něčeho dalšího. Znovu použil pisatel slova “velké“, aby popsal to co Ježíš učinil. Kristus uzavřel dokonalou smlouvu s Otcem, a to takovou, která zajišťuje
“ velikou záchranu“ (2:3). Mluví o něčem pevném! Kristův dar spasení nás totiž osvobozuje od zákona hříchu a smrti a má pracovat v našich životech. Tato Nová Smlouva milosti má být Boží mocí v našich životech. Zmocňuje nás, abychom žili podle Jeho přikázání a to nikoli ze svých sil, ale v Jeho síle. “Bůh také přináší znamení …......... dary Ducha svatého podle své vůle“ (2:4).

Když máme tak úžasný dar spasení, proč bychom měli opomíjet zákon? Naším úkolem je reagovat na zákony svými skutky. V oblasti víry máme někdy sklon skutky opomíjet.. Souhlasíme sice ve své duši, že jsme spaseni milostí, ale v hloubi duše ještě mnozí z nás věří, že způsobem, jak si zajistit Boží požehnání, jsou skutky.

Od dětství jsme výchovou naučeni, že za nedodržení zákona přichází trest. V každé domácnosti jsou dána základní pravidla: Budeš si uklízet svůj pokoj, jídelní stůl atd. Je to dohoda, založená na odměnách a trestu a většina rodičů to s úspěchem a pro svůj klid používá.

Tento systém může fungovat v rodinném životě, nikoliv však v životě spaseného člověka. Přesto však, díky tomu že většina z nás takto vyrůstala v rodině, vidíme stále život touto optikou. Kdykoliv však v něčem selžeme, tak naším reflexem je nečinit dále skutky.

Pomocí skutků sice nikdy nemůžeme dosáhnout toho, co může poskytnout jedině kříž, nebo přidat jediný stupínek svatosti k našim životům. Vskutku svaté skutky jsou výsledkem Boží milosti. Jsou to skutky které děláme z vděčnosti, radosti a věrnosti za to, že nám byla poskytnuta “tak velká záchrana.“