CHAMTIVÍ A NEVDĚČNÍ

Nevypořádáš-li se se svými pochybnostmi, propadneš duchu reptání. Budeš tak žít a tak i zemřeš, protože tvé pochybnosti nemohou být pouze potlačeny. Musí být vyrvány z kořenů!

Jen tři dny po svém vysvobození z Egypta se Izraelité setkali s novou zkouškou. Předtím zpívali, hráli na tamburíny a svědčili o síle a velikosti mocného Boha. Chlubili se, že je vede a ochraňuje – a potom přišli do Mary (Mara znamená „vody hořkosti“).

Je to příklad, jak nás Bůh nechává procházet jednou krizí za druhou, dokud konečně nepochopíme, co se nás pokouší naučit. Odmítáme-li jeho vyučování, přichází čas na to, aby nás ponechal naší vlastní hořkosti. „A táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu. … Tu lid proti Mojžíšovi reptal: Co budeme pít?“ (Exodus 15:22, 24).

Báječně si užili neděli – zpívali, tancovali, chválili! Do středy ale přišly těžkosti; ještě jedna krize a málem se zhroutili. Jak mohli tak rychle ztratit svou důvěru? Protože nikdy žádnou neměli! Nikdy neměli základ, na kterém by stáli.

A tak znovu selhali. Ze svých předchozích těžkostí se vůbec ničemu nenaučili a nyní znovu promeškali příležitost vyzařovat velikost svého Boha. Dokonce začali jeho dobrotu považovat za samozřejmost. Neměli jídlo, a tak jim Bůh seslal z nebes manu. Nechal padat z nebe křepelky, za táborem se nakupily do výšky jednoho metru. Nebylo však slyšet jediné slovo díků. Místo toho se lid stal chamtivým a dělal si zásoby ze všeho, co od Boha dostával. Tehdy se Izrael zatvrdil!

Je zahanbující prožívat jednu krizi za druhou a vůbec se z toho nepoučit. Takové chování vede k proklínání a podlehnutí duchu reptání.