úterý 7. února 2017

PRAVÉ SLUŽEBNICTVÍ

Být služebníkem je dnes to poslední, co by lidé chtěli. V jejich pýše je představa služby přímo odpuzuje. Oblíbeným veršem je: „A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic“ (Galatským 4, 7).
Co tu má Pavel skutečně na mysli? Vysvětluje, že syn, jemuž se dostalo správného učení, ví, že je právoplatným královským dědicem se vším, co k takovému postavení patří. Ale tolik miluje svého otce, že se pro roli služebníka sám rozhodne.
Pavel o sobě v Římanům 1, 1 říká, že je „služebník Krista Ježíše“ a Jakub se nazývá „služebníkem Boha“ (Jakub 1, 1). A Kristus, samotný Boží Syn, „se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka“ (Filipským 2, 7).
Služebník nejedná podle své vůle, přijímá vůli svého pána. Kříž představuje smrt všech mých plánů a představ, veškeré mé touhy a naděje a všech mých snů. A především je to absolutní smrt mé vlastní vůle.
Ježíš svým učedníkům řekl: „[Naplněním mého života] je konat vůli Toho, který mě poslal“ (Jan 4, 34). Jinými slovy: „Stále naslouchám Svému Otci a čekám na Jeho pokyny.“
Jan napsal: „Jsme na tomto světě takoví, jako je on“ (1. Jan. 4, 17). Každý opravdový křesťan by měl být ochoten říct: „Opravdu chci činit Jeho vůli.“ Ale může se stát, že ji nepoznáme, pokud své srdce zaměříme na to, co chceme, na něco, co vypadá dobře a zní logicky, ale není to Boží vůle. Jedna z největších pastí, do nichž mohou křesťané spadnout, je hnát se za dobrým nápadem, který není od Boha.
Přežije vaše touha kříž? Dokážete opustit svůj sen, umřít mu? Bůh ví, co je pro vás nejlepší, tak k Němu volejte: „Otče, jestli tohle není Tvoje vůle, mohlo by mě to zničit. Dávám Ti to, udělej to, jak chceš Ty, Pane.“