středa 22. února 2017

NEMÁM ČAS SE MODLIT – OPRAVDU?

V jeruzalémské církvi prvního století se při každodenním rozdělování jídla nedostávalo na řecké vdovy. Ženy hledaly pomoc u vedoucích církve, ale těm se nechtělo obětovat čas pro modlitby a studium Božího slova na to, aby dohlíželi na tento administrativní úkon.
Apoštolové svolali shromáždění církve a řekli: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů“ (Skutky 6, 2). Nakonec bylo vybráno sedm mužů „dobré pověsti“, aby se postarali o všechny praktické služby církve. Apoštolové zároveň slíbili: „sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova“ (6, 4). Toto opatření vedlo k tomu, že se Boží slovo šířilo a počet učedníků se rozrůstal (viz 6, 7).
Velmi málo pastorů je dnes schopno takové oběti. Jednou se mi kněz podíval do očí a řekl: „Je toho tolik, co vyžaduje můj čas, že prostě nemám čas se modlit.“ Jiný pastor se mi přiznal: „Nemodlil jsem se už celé měsíce. Tu a tam strávím chvilku rozjímáním nebo se krátce zamyslím nad Božím slovem, ale nedaří se mi být v modlitbě disciplinovaný.“
Nesoudím žádného pracovitého, oddaného Božího služebníka, ale pravda je, že každý služebník vstává a padá se svým pánem. Mnozí kazatelé si dnes neuvědomují, že se stali oběťmi satanského spiknutí, jež je odvádí od modlitby. Někteří z nich jsou neustále uhnaní a zasypaní lavinou povinností a drobných úkolů.
Děkuji Bohu, že nejsme nikdy ponecháni napospas Satanovi a jeho prostředkům. Můžeme odhalit jeho taktiku, mluvit slova pravdy a v Kristově jménu zastavit vše, co nás odvádí od modlitby. Mocí Ducha svatého v nás si můžeme uvolnit cestu k Hospodinovým branám a směle přijít k Jeho trůnu milosti, když v těžkých dobách potřebujeme pomoc. To chce Pán pro nás všechny!