CO TO ZNAMENÁ?

Co to znamená, když modlitby zůstávají nezodpovězeny? Když nás otálení ničí a zdá se, že Bůh nijak nereaguje na naši víru? Častokrát nás Bůh miluje nejvíce právě v těchto chvílích, více než kdykoli předtím. Písmo říká „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává“. Laskavé kárání má přednost nad každým skutkem víry, každou modlitbou a každým slibem. Je to takové jemné vypohlavkování naší tvrdohlavosti a hrdosti.

Věříme ve svou víru. Klademe větší důraz na sílu našich modliteb, než na přijmutí Jeho síly. Rádi bychom se v Bohu vyznali natolik, že bychom v něm četli jako v knize. Nechceme být překvapeni nebo zmateni a když se věci dějí v rozporu s naší představou o Bohu, říkáme: „To nemůže být Bůh, to není způsob, jakým On jedná“.

Jsme tak zaneprázdněni zkoumáním Boha, až zapomínáme, že se Bůh snaží pracovat na nás. A o tom je i náš život: Bůh na nás pracuje, aby nás proměnil ve své nádoby slávy. Jsme tolik zaneprázdněni modlitbou jak něco změnit, že nám nezbývá čas dovolit modlitbě, aby měnila nás. Pán nevložil modlitbu a víru do našich rukou jako dva tajné nástroje, kterými si vybraná skupina „expertů“ může od něj něco vymodlit. Otec Bůh přeci říká, že je ochotný dát více, než my jsme schopni přijmout. Proč používáme modlitbu a víru jako klíč nebo nástroj k odemknutí něčeho, co nebylo nikdy uzamčeno?

Modlitba nám nebyla dána ku prospěchu Boha, ale k našemu užitku. Také víra není ve prospěch Pána, ale v náš. Bůh není nějaký věčný božský hlavolam . Nezahalil sám sebe do hádanek, aby lidé měli co luštit. A pak jakoby ještě dodal:„ti chytří dostanou odměnu“.

Jsme tak zmateni z toho, co se týká modlitby a víry, že máme tu drzost myslet na Pána, jako na nějakého osobního „džina“, který nám splní každičké přání. Představujeme si víru, jako nějaký způsob jak dotlačit Boha ke svým slibům. Myslíme si, že Boha těší naše úsilí přitlačit ho ke zdi a stačí nám zakřičet: „Pane, ty nemůžeš couvnout před svými sliby. Chci to, co mi náleží. Jsi svázaný svým slovem. Musíš tak učinit, jinak tvé slovo není pravdivé“.

To je důvod, proč nám uniká skutečný význam modlitby a víry. Vidíme Boha jen jako dárce a nás samotné jako příjemce. Ale modlitba a víra jsou jako hlavní třídy, prostřednictvím kterých Boha obdarováváme. Mají být použity nejen jako cesty, jak přijmout něco od Boha, ale také jak mu dát něco, čím ho potěšíme.